Od počátku, byl vývoj zahálčivé třídy spjat s lovem a bojem, tedy násilnými demonstracemi vlastní síly, lstí a surovostí. Na zabytí protivníka, nebo nějakého velkého zvířete se tedy pohlíželo jako na akt maximálně úctyhodný a ušlechtilý. Slova jako krutý, surový a agresivní, byla synonymy slovům úctyhodný, vážený, veliký. Proto v mnoha bájích a náboženských textech nacházíme postavy, které se vyznačují tím že porazili nějaké strašné zvíře nebo člověka a mají být proto obdivovány. Tento rys lidské osobnosti podle autora přetrvává.
S tím jak lidé lovili a bojovali, začali také hromadit trofeje, jako například lebku zabitého zvířete, nebo ženu poraženého protivníka. A zde pramení to co autor nazývá závistivým srovnáváním a co je pramenem majetkového soutěžení mezi příslušníky ekonomických tříd. Každý má snahu hromadit majetek, poměřovat se se stále lépe situovanými skupinami lidí. Zvyšovat svou společenskou prestiž. Veblen říká že motivem k hromadění statků není pro tuto zahálčivou třídu spotřeba, jak je to běžně uváděno v ekonomické literatuře, ale soupeření, soupeření o to kdo má víc, nebo kdo má lepší, hodnotnější.

Dobře napsané, škoda jen, že se jedná o první dvě kapitoly a ne celek.