1.	Lymská borelióza

2.	Přenašeči, termíny

3.

Historie

4.	Epidemiologická situace na našem území

5.	Patogeneze

6.

Léčba

7.

Prevence.

"o Patogeneze

Klíště získává borelii pomocí sání na infikovaných zvířatech, borelie se pak množí ve stěně střevní, kde infekce zůstává lokalizovaná, nebo dochází ke generalizovanému rozsevu do ostatních klíštěcích tkání, včetně postižení ovarií (prokázáno asi u 5 % klíšťat). Během sání klíštěte se borrelie aktivují a pronikají do střevního lumen, poté jsou hemolymfou zaneseny do slinných žlaz. K diseminaci do ostatních tkání dochází v časné a střední fázi sání tj. za 1 - 3 dny a za 5 - 7 dní po přisátí. Po přisátí infikovaného klíštěte riziko vzniku infekce stoupá po 24 hodinách. Čím delší sání, tím je vyšší možnost přenosu borrelií. Nejzávažnější pro přenos nákazy jsou nymfy.
Borelie jsou však schopny pronikat do těla i nepoškozenou pokožkou. Neexistuje přirozená odolnost proti tomuto onemocnění.
Ve vzácných případech byl prokázán transplacentární přenos u neléčených těhotných žen. Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán.
Po proniknutí do kůže se borelie zvolna množí a současně šíří v kůži za vzniku erythema migrant nebo putují lymfatickými uzlinami do mízních uzlin, kde se rozvíjí jedna z prvních imunitních reakcí. Proniknutí borelie do krve je spojeno s další propagací této spirochety do ostatních orgánů.
Lipopolysacharidy borelii jsou silným „vábicím“ prostředkem pro makrofágy. Přípravou antigenu makrofágy připravují základ pro specifickou imunitní odpověď.


o Léčba

Borelióza byla rozdělena do tří stadií:


1. stadium : časná, lokalizovaná infekce
- postihuje především kůži v místě přisátí klíštěte, či jiného hemofágního hmyzu

2. stadium : časná, diseminovaná infekce
- dochází k akutnímu zánětu různých orgánů, resp. systémů především periferního a centrálního nervového systému i pohybového ústrojí, kůže i podkoží

3. stadium : pozdní, perzistující infekce
- rozvoj chronického zánětu ve výše uvedených systémech

• typickým příznakem je pomalu se šířící červená skvrna, zvaná erythema migrans, která se objeví v místě přisátí klíštěte. Skvrna se kruhově zvětšuje a mívá ohraničený lem s výbledem uprostřed; je obvykle větší než 5 cm. Může se vytvořit během několika dní po přisátí klíštěte, ale také až za několik týdnů. Nejčastější inkubační doba je 7 - 14 dní. Erytém se objevuje asi u 80 % pacientů
• časným příznakem může být také horečka, třesavka, bolesti ve svalech, únava. Tato fáze může připomínat chřipkové příznaky. Protože přisátí klíštěte nevede vždy ke kožním projevům, tyto symptomy jsou varujícími u osob pobývajících v přírodním ohnisku
• u dětí, méně často u dospělých, se někdy nalezne na kůži ušního lalůčku, nosu, na prsní bradavce nebo na šourku po přisátí klíštěte modročervený uzlík 1 - 5 cm velký, který může být provázen zduřením příslušných mízních uzlin. Někdy se objeví i za několik týdnů až měsíců
• po několika týdnech, většinou však ne déle než za 3 měsíce, se mohou vyskytnout různé projevy postižení nervového, kardiovaskulárního a kloubního systému. Nervové příznaky zahrnují bolesti hlavy, ztuhlost šíje, poruchy citlivosti a hybnosti, obrny - a to zejména lícního nervu, bolesti v zádech i v končetinách. Postižení kloubů se projevuje bolestmi, které se stěhují a trvají krátkou dobu. Srdeční obtíže se mohou projevit dušností a mohou připomínat infarkt myokardu."