Teorie mezní produktivity jako teorie rozdělování
Na rozdíl od Marshalla, který chápal teorii mezní produktivity jako teorii objasňující poptávku po výrobních faktorech, pro Clarka byla především teorií rozdělování. Měla objasnit rozdělování produktu mezi základní výrobní faktory (resp. jejich vlastníky) - mzdy, zisky a pozemkové renty. Teorie mezní produktivity vycházela z produkční funkce.
Teorie mezní produktivity jako součást teorie hodnoty
Marginalistická revoluce započala teorií hodnoty zboží a postupně pokračovala analýzou rozdělování. Jelikož se teorie mezního užitku obvykle spojuje se jmény W. Jevonse a C. Mengera (a s rokem 1871) a teorie mezní produktivity se jménem J.B.Clarka (a s rokem 1899), hovoří někteří historikové o „dvou etapách“ marginalismu. Avšak první úvahy o mezních produktech práce a kapitálu nalezneme již u Jevonse, a také Mengerovu teorii imputace lze považovat za variantu marginalistcké teorie rozdělování.
Teorie mezního užitku bývá nazývána „teorií hodnoty“, zatímco teorie mezní produktivity bývá ztotožňována s „teorií rozdělování“. Jenže tato charakteristika obou teorií není zcela úplná - ve skutečnosti jsou totiž obě tyto teorie dvěma stránkami teorie hodnoty: teorie mezního užitku pojednává o cenách statků, které ovšem ovlivňují poptávku po výrobních faktorech a tedy i jejich cenu), a teorie mezní produktivity chce vysvětlit ceny výrobních faktorů , které zas působí na nabídku (a tedy i na ceny) statků.
Toto pojetí zřetelně kontrastuje s klasickou politickou ekonomií, která přistupovala k problematice hodnoty a k problematice rozdělování odděleně a v jistém smyslu považovala rozdělování za proces, který předchází tvorbě hodnot zboží a který tyto hodnoty determinuj. V pojetí klasiků byla totiž hodnota zboží determinována „přirozenou“ výší důchodů hlavních společenských tříd. To bylo nejmarkantnější v teorii Ricardově, kde „přirozená“ výše mzdy byla určena dělníkovým existenčním minimem a zisk byl determinován reziduem (po odečtení mzdy) produktu na nejhorší obdělávané půdě. Výše mzdy a zisku pak ovlivňovala hodnoty zboží. Mezi rozdělováním a hodnotou byl tedy v klasické ekonomii kauzální vztah, přičemž kauzalita šla od rozdělování k hodnotě.

Dobře zpracované, i když práce nezachází do velkých detailů, což je možná škoda. V práci chybí i seznam použité literatury.