1.	Volba metod získávání pracovníků

2.

Metody

" Další široce používanou metodou získávání pracovníků je přímé spojení podniku se vzdělávacími institucemi. Řada podniků provozuje nebo se podílí na provozu institucí připravujících na dělnická povolání a zajišťují si tak přísun mladých manuálních pracovníků. Spolupráce se středními a vysokými školami zase usnadňuje získávání odborníků příslušného vzdělání. Existují možnosti, jak si do určité míry zavázat vytipovaného studenta. Výhodou této metody bývá to, že škola sama dělá pro organizaci jakýsi předvýběr, doporučuje vhodného studenta či absolventa. Podnik je informován o profilu studia a ví teda, jaká je zhruba paleta znalostí a dovedností absolventa příslušné školy. Při některých formách spolupráce má podnik možnost také důkladněji vytipovaného studenta, má o něm více informací než o jiném uchazeči o zaměstnání. Nevýhodou je sezónnost nástupu absolventů do zaměstnání a tedy nemožnost operativně obsazovat pracovní místa absolventy škol a učilišť v průběhu celého roku. Někdy se to řeší tak, že uvolněná místa jsou obsazena dočasně do doby, než bude moci nastoupit absolvent školy nebo v případech, kdy je známo, že se v dohledné budoucnosti místo uvolní, zařazuje se absolvent školy do různých forem podnikového vzdělávání pracovníků.
Další metodou získávání pracovníků používanou hlavně ve Spojených státech, ale i jinde je získávání absolventů z vysokých škol, která se jmenuje Campus recruiting, tedy získávání studentů končících právě studium přímo na půdě vysoké školy. Vysoká škola vytvoří vhodné podmínky pro to, aby zástupci organizací se mohli se studenty setkat a uspořádat s nimi jakési předběžné pohovory, při nichž studenti získávají dostatečné množství informací o organizaci i o volných místech, a zástupci organizací si vytipují vhodné studenty. Nejslibnější studenti jsou pak pozváni k návštěvě organiace. P ní následuje definitivní rozhodnutí o zaměstnání. Některé vysoké školy poskytují organizacím před touto akcí informace o studijních výsledcích studentů."