1.	Weberovo chápání slova "politika"

2.	Weberova definice moci

3.	Weberův přístup k politice

4.	Weber z pohledu E. Voegelina, L. Strausse či W. Hennise

5.

Závěr

"Pro Maxe Webera je politika „pojem neobyčejně široký a zahrnuje každý druh samostatné vedoucí činnosti“ (Weber 1998: 246). Může se jednat např. o politiku bank, politiku odborů ve stávce, školskou politiku města či obce a podobně (ibid.). V užším slova smyslu však chápal politiku jako „snahu o podíl na moci nebo o vliv na rozdělení moci, ať už mezi státy, nebo mezi skupinami lidí uvnitř státu, který je zahrnuje. […] Kdo dělá politiku, usiluje o moc. O moc buď jako prostředek ve službě jiným (ideálním nebo egoistickým) cílům, nebo o moc ‚pro ni samotnou‘, aby prožíval pocit prestiže, který moc dává“ (ibid.: 247). Díky tomuto přístupu k politice patřil Weber k realistům, neboť boj o moc vnímal jako nezbytnou vlastnost politiky (Loužek 2005: 142).
D. V. Kurtz připomíná Weberovu definici moci: „(Moc je) možnost, že jeden z činitelů uvnitř sociálních vztahů bude schopen prosadit bez odporu svou vůli“ (citováno podle Cabada 2004a: 481-482).
„Politik pracuje s touhou po moci jako s nevyhnutelným prostředkem“ a „mocenský instinkt“ tedy patří k jeho samozřejmým kvalitám (Weber 1998: 284). Weber dále tvrdil, že autorita moci, ovládání a panství nad lidmi „je jedním z nejvýznamnějších prvků ve společenské činnosti“ (Weber 1997: 47)."