1.

Životopis

2.

Myšlenky

3.

Dílo

"Rousseau ve svých dílech poukazoval na nerovnost mezi lidmi, na to, že část Francie žila v přebytku a luxusu, zatímco druhá část neměla co jíst. Nabádal k návratu k prostotě lidské přirozenosti, k čistotě těla i ducha. Cokoliv je umělé, je špatné – umělým myslí to, co nepochází od přirozenosti, co je naučené. Zvláštností je, že za umělý cit považuje i lásku a považuje ho za nástroj, jímž obratně zacházejí ženy. Základem lidských práv a povinností je podle něj citovost.
Rozdílnost mezi lidmi vidí hlavně v diferenciaci lidských vlastností – někteří se zlepšili, jiní ne a tím zůstali „u dna“. Jean-Jacques rozděluje lidskou nerovnost na přirozenou, tj. tělesnou, která spočívá např. ve věkovém rozdílu nebo v rozdílu fyzických sil, a na nerovnost mravní, která je spojena s majetkem, mocí, tj. s věcmi, z nichž těží vybraní na úkor ostatních.
Rousseau se stal (11 let po své smrti) duchovním otcem Francouzské revoluce a revolucionáři se na něho nespočetněkrát odvolávali. A i po porevolučním uklidnění, v počátcích tzv. průmyslové revoluce, se k jeho odkazu hlásilo mnoho stoupenců – autor totiž ve svých dílech vyjadřoval obavy z pokroku a hlásal návrat k přírodě. Napadal instituci soukromého majetku, a i proto je dnes považován za předchůdce moderního socialismu a komunismu."