1.	Sarajevský atentát a jeho důsledky

2.	České země na počátku války (1914 – 1915)

3.	Zahraniční akce (1914 – 1917)

4.	Vývoj na domácí scéně po roce 1915

5.	Zahraniční akce (1917 – únor 1918)

6.	Vývoj na domácí scéně (leden 1918 – květen 1918)

7.	Zahraniční akce (leden – říjen 1918)

8.	Vývoj na domácí scéně (květen 1918 – září 1918)

9.	Vývoj na domácí scéně (říjen – listopad 1918)

"Vývoj na domácí scéně po roce 1915
- v říjnu 1916 zastřelil socialista Bedřich Adler rakouského premiéra K. Stürgkha, který odmítal svolat říšskou radu a opíral se především o armádu a policii, jeho funkci převzal E. Koerber, který rovněž prosazoval centralizaci
- 21. 11. 1916 zemřel František Josef I., na jeho místo nastoupil 22. 11. nový císař Karel I., který v lednu 1917 udělil milost Karlu Kramářovi, Aloisi Rašínovi , V. Červinkovi i J. Zamazalovi a v dubnu 1917 nařídil zastavit stíhání Jaroslava Preisse z Živnostenské banky, dále odvolal Conrada von Hötzendorf (byl nahrazen Arthurem Arzem von Straussenburg) (březen 1917) a arcivévodu Bedřicha (únor 1917)
- agrární, sociálně demokratická, mladočeská, staročeská, národně sociální, moravská lidová pokroková, česká spojená katolická, českoslovanská křesťansko-sociální a moravská katolicko-národní strana 19. 11. 1916 oznámily, že založily Český svaz a Národní výbor – Český svaz sdružoval jejich kluby říšské rady (předsedou byl František Staněk), Národní výbor sídlil v Praze jako nejvyšší čs. politický orgán (předsedou se stal Karel Mattuš)
- Český svaz zprvu projevoval svou oddanost monarchii a loajálnost vůči novému císaři (účast na pohřbu Františka Josefa, na korunovaci Karla I.), vrcholem jejich oportunismu vůči říši bylo vyjádření Českého svazu 31. 1. 1917 , v němž bylo odsouzeno vyjádření Dohody o válečných cílech včetně osvobození Čechoslováků a že čs. národ spatřuje svou budoucnost jen pod žezlem Habsburků
- v prosinci 1916 se předsedou vlády stal Clam-Martinic, který hodlal provést státoprávní změny v Předlitavsku ve prospěch Němců (za pomoci direktivních byrokratických nařízení – oktroje), čs. země měly být rozděleny na kraje a přímo podřízeny Vídni, němčina měla být úřední řečí, Český svaz protestoval, ale neúspěšně, jeho aktivistická politika zcela ztroskotala
- velký zvrat nastal na jaře 1917 (po vstupu USA do války a po únorové revoluci), kdy byla Vídeň donucena ke zmírnění byrokratické metody vládnutí, parlamentní komise Českého svazu (14. 4. 1916) požadovala na Vídni obnovení parlamentu, ta musela ustoupit a císař Karel poté oznámil svolání říšské rady na 30. 5. 1917, dále bylo upuštěno od státoprávních změn Předlitavska
- předzvěst o svolání parlamentu a zkušenosti s postupem českých politiků vedly 222 osobností čs. kultury a vědy k vydání vydání manifestu Českému poselstvu na říšské radě (17. 5. 1917), v němž byli poslanci vyzváni, aby dbali zájmů národa, v opačném případě by se měli vzdát svých mandátů, dále byla požadována autonomie čs. národa v rámci R-U, manifest vznikl z podnětu básníka a tehdejšího šéfa činohry ND Jaroslava Kvapila, pod manifestem se dále podepsal např. Alois Jirásek
- katastrofální zásobovací situace vyvolávala na jaře 1917 novou vlnu stávek a hladových demonstrací (Praha, Kladno, Plzeň, Mladá Boleslav, Ústí nad Labem, Brno atd.), vojenské orgány posílali proti demonstrantům armádní jednotky, k nejtragičtějšímu střetnutí došlo 26. 4. 1917 v Prostějově (bylo zde zabito 23 lidí a 38 těžce zraněno)
- na čs. politické scéně se od jara 1917 stále prosazoval antiaktivistický směr, na prvním zasedání říšské rady 30. 5. 1917 pronesl předseda ČS František Staněk požadavek vzniku samostatného československého státu spojením čs. zemí a Slovenska v rámci federalizované habsburské monarchie, poté následoval víc jak měsíc politických pletek, které vyvrcholily pádem Clam-Martinice na konci června1917 a nástupem nové vlády v čele s Ernstem Seidlerem, který si potřeboval zajistit pro svou vládu většinu (neněmecké národy), a tak Karel I. vyhlásil 2. 7. 1917 amnestii pro politické vězně a 14. 7. 1917 zrušil i další politicky motivované rozsudky, které ještě nevstoupily v platnost, tato opatření způsobila návrat Kramáře, Rašína, Klofáče, Preisse a dalších do čs. politiky, tím byl posílen radikální směr
- 11. 7. předsednictvo ČS schválilo účast čs. poslanců v ústavním podvýboru (měl připravit revizi ústavy, poslanci by se tím vlastně podíleli na revizi a zachování R-U), proti tomu se však postavila většina politických stran (bylo zdůrazněno, že povinností čs. poslanců není domáhat se státoprávních změn, nýbrž usilování o úplnou samostatnost), což vyvolalo pád Karla Mattuše v srpnu 1917
- 31. 7. se Seidler pokoušel nabídnout ČS místa ve vládě, Staněk a Šmeral to však rázně odmítli
- v létě 1917 se v čs. zemích opět rozhořela stávková vlna – na konci června demonstrovalo v Plzni až 30 000 lidí, na počátku července drancovali vyhladovělí horníci obchody, při zásahu vojska bylo zabito 6 osob (7. 7. bylo nad Ostravou vyhlášeno stanné právo), v srpnu proběhly demonstrace v Brně, v Plzni (14. 8. – stanné právo) a Praze
- špatná sociální situace vedla sociální radikáli k negativnímu postoji vůči Šmeralovi a jeho aktivistické politice, Šmeral nakonec na konci září 1917 tlaku podlehl a složil funkci předsedy výkonného výboru sociální demokracie (byla zrušena), místopředsedy Českého svazu (novým místopředsedou se stal Klofáč), předsedy poslaneckého klubu soc. dem. (novým předsedou se stal G. Habrman), Šmeral zůstal pouze členem výkonného výboru a předsednictva poslaneckého klubu
- 7. 11. 1917 došlo v Rusku k Říjnové revoluci, při níž se bolševici dostali k moci, v čs. zemích měla revoluce velkou odezvu – v Brně, Rakovníku, Liberci, Hodoníně a jinde se shromažďovaly tisícové zástupy a provolávaly slávu socialistické revoluci a vyzývaly vládu R-U k přijetí mírových návrhů sovětské vlády, Vídeň se masové odezvy zalekla a hned přijala opatření proti případným náznakům revoluce (zákaz stávek, sestavování speciálních vojenských jednotek proti případným nepokojům dělníků na Ostravsku atd.)
- k největší odezvě na VŘSR došlo 2. 12. 1917 po celých čs. zemích, při čemž největší manifestace probíhaly v Praze, lidé požadovali ukončení války, uzavření míru, nápravu sociálních poměrů a rovnoprávnost národů
- přelom roku 1917 a 1918 se nesl ve znamení stálého odmítání práva národů na sebeurčení a snah o zachování celistvosti habsburské říše ze strany Vídně, P. Šámal, A. Švehla A. Rašín se dohodli s ostatními na svolání sjezdu čs. poslanců z říšské rady a zemského sněmu do Prahy na 6. 1. 1918, aby odsoudili monarchii a potvrdili odhodlanost v boji za samostatnost, schůze se konala v Obecním domě, zahajovací řeč pronesl předseda ČS Staněk (základem světového míru je právo národů na sebeurčení), V. Tusar poté přečetl připravený manifest (tzv.Tříkrálová deklarace), v němž čs. poslanci požadovali právo národů na sebeurčení a samostatný československý stát, podnětem Tříkrálové deklarace bylo odmítnutí účasti čs. zástupců na mírových jednání v Brestu"

Psané formou odrážek. Nejspíš se jedná o Kárníkovu knihu Češi za 1. světové války.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ