1.	Autor a doba vzniku díla a jeho pozdější osudy

2.	Nástin obsahu díla

3.	Autorův pohled na skutečnost a celkový „duch“, ve kterém je dílo psáno

4.	Použitá literatura

"V první knize je tedy podrobně líčena cesta poselstva od císaře z Vídně do Konstantinopole od počátku října do počátku prosince roku 1591 (je až obdivuhodné s jakou časovou přesností je cesta etapizována, proto není vyloučeno, že autor složil první knihu dle nějakých deníkových poznámek, jelikož v následujících knihách bychom se již takových přesností marně dohledali). Poselstvo pod vedením „oratora“ (vyslance) Bedřicha Krekvice nejprve vyjelo z Vídně s četnými dary (Turci si roku 1590 prosadili, aby jim byl vedle pravidelného „mírového poplatku“ odváděn i určitý počet věcných darů, to byl vedle výměny vyslanců další důležitý důvod vypravení celého poselstva) a v Komárně se setkalo s prvními Turky. Zde autor poprvé prozradil svou vášeň pro podrobné popisy, jelikož detailně popisoval turecké úbory a neopomenul se zmínit ani o janičářích (během výpravy to byli jejich ochránci, doprovod křesťanů a Židů na tureckém území, patřili mezi elitní vojáky sultánovy armády), kteří jim byly přiděleni. Další větší zastávkou se stal Budín, kde se konala velká audience vyslance u zdejšího paši (titul pro vysoké úředníky a vojenské hodnostáře), nechybí zde opět detailní popis paláce a průběhu celé audience s předáváním četných darů a psaní od císaře. Následuje pochvala lázní a toho, jak jsou Turci čistotní. Václav Vratislav se také často věnoval lokalizaci jednotlivých míst, pozorně si všiml dobré polohy Budína a zmínil se i o blízkém Pešti, zkritizoval však, že Truci během války řadu domů v Budíně poničili a že se již o město nestarají. Velice pozorně si všímal tureckých zvyků, zaujalo ho především časté modlení a měření času za pomoci pohybu Slunce a Měsíce. Další cesta pak pokračovala na lodích. Během cesty po Dunaji byly vylíčeny početné pozoruhodnosti a městečka v okolí řeky (obecně si v celém díle všímá především měst a důležitých strategických bodů, krajina ho téměř nezajímá). Poté poselstvo doplulo do Bělehradu, jehož vzhled byl Vratislavem opět dobře charakterizován. Další cesta směrem na Konstantinopol pak pokračovala ve vozech. Během této cesty poselstvo nocovalo v tzv. karavansaraji (opevněné stanice podél cest velbloudích karavan, nebyly moc drahé, sloužily hlavně chudším lidem a obchodníkům), které se netěšily u členů poselstva zrovna velké oblibě, protože se zde spalo a jedlo po boku dobytka. Později proto poselstvo nocovalo raději v pohodlnějších špitálech. Postupem cesty tureckého kulturního vlivu přibývalo a poselstvo narazilo i na první turecké chrámy. Vratislav se tentokrát udivoval nad jejich čistotou a skvostnou nádherou. Na počátku listopadu dorazili všichni do Sofie, kde měl „beglerbeg Grécie“ (nejvyšší správce všech evropských území dobytých Turky) svou rezidenci, v níž se konala další z četných audiencí, při níž nechybělo pochopitelně předávání listin a četných darů. Poté se pokračovalo dál a Vratislav byl až do Konstantinopole velice zaujat městy kudy se projíždělo. Hodně se pozastavuje nad lakomstvím Turků a jejich touze po penězích, jelikož si za všechno hned chtěli nechat platit (především od netureckých usedlíků) a pak byli teprve v jednání vstřícnější. Pak následuje líčení krás moře a hojnosti ryb i zdejšího stylu jejich výlovu. Na přelomu listopadu a prosince konečně všichni dorazili úspěšně do Konstantinopole, jejíž polohu v Bosporu Vratislav velice ocenil, hlavně díky blízkosti Černého moře, které oplývalo hojností ryb. Poté následovala audience u Ferhat Paši, opět spojená s předáváním četných darů a listin od císaře a další tři návštěvy u dalších pašů."

Text by mohl být jasněji strukturován.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ