"Magnetická rezonance, zkráceně MR či MRI z anglického označení „magnetic resonance
2ehomo“, patří mezi diagnostické zobrazovací techniky. Někdy bývá označována také
jako jaderná tomografie (z řeckého τóμοζ „výřez, řez“ a γραφειν „malovat, psát“), od
tohoto názvu se ale upouští, protože v pacientech mylně vzbuzuje dojem souvislosti
s jadernou energií. Toto označení bylo přitom odvozeno, stejně jako celá tato technika,
z klasické nukleární magnetické rezonance, což je metoda založená na rozdílných
magnetických vlastnostech atomových jader různých prvků běžně používaná například
v chemických laboratořích.
MRI se používá zejména ve zdravotnictví a to k zobrazení vnitřních orgánů lidského těla.
Lékařům umožňuje získat řezy určité části těla a ty dále spojovat až k výslednému 3D
obrazu daného orgánu. Vyniká především vysokým kontrastním rozlišením jednotlivých
tkání, tedy schopností odlišit od sebe i tkáně s velmi obdobnou strukturou. V praxi to
znamená nejen například vynikající odlišení bílé a šedé hmoty mozkové, ale především
rozlišení normální tkáně od tkáně postižené patologickým procesem.
Metoda MRI funguje na principu využití silného magnetického pole a
elektromagnetického vlnění o vysoké frekvenci, díky čemuž pacienta nevystavuje žádným
rizikům způsobeným ozářením. To ji odlišuje od někdy alternativního CT vyšetření, které
s sebou naopak jistou radiační zátěž nese.
2.1 Historie
Příběh vzniku magnetické rezonance se začíná psát na počátku 20. století vznikem
kvantové teorie. V roce 1921 pak americký fyzik Arthur Compton objevuje elektronový
spin, o tři roky později objevuje jeho švýcarský kolega Wolfgang Pauli jaderný spin a
formuluje známý Pauliho vylučovací princip, za což později obdrží Nobelovu cenu. Tyto
poznatky kvantové mechaniky aplikuje v roce 1938 Isidor Isaac Rabi, když potvrzuje
magnetický kvantový jev, pojmenovává jej nukleární magnetická rezonance (NMR) a
vyvíjí první jednoduché NMR zařízení, za což v roce 1944 získává Nobelovu cenu. V roce
1945 dvě skupiny vědců vedené Felixem Blochem a Edwardem Purcellem nezávisle na
sobě vylepšují Rabiho přístroj, čímž přispějí ke zrodu NMR spektroskopie. Za to později
oba získávají Nobelovu cenu.
3
V roce 1949 dochází k objevu tzv. chemického posunu, což přispěje k dalšímu vývoji
NMR, která se ale až do 70. let využívá jen pro chemickou a fyzikální analýzu. Tehdy se
začínají vyskytovat první aplikace NMR v medicíně, které odstartuje v roce 1971
Raymond Damadian prvním návrhem magnetické rezonance jako tomografické"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ