"1.2 Význam agroturistiky

Agroturistika nepřináší prospěch pouze podnikateli, který tuto činnost provozuje, ale má blahodárné účinky i pro obce, regiony a stát. Zkušenosti řady zemí (Irsko, Rakousko, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko apod.) svědčí o tom, že právě turistika dokáže „nabudit“ ostatní odvětví národního hospodářství, resp. vyvolat ekonomické oživení celých regionů.
Pro zemědělské podnikatelské subjekty je agroturistika doplňkovým zdrojem příjmů, což jim přináší existenční jistotu. Mohou výhodně zpeněžit jak své vlastní výrobky, tak i ubytovací kapacity a prostředí farmy. Tím si vytváří podmínky pro to, aby mohly hospodařit i na méně výnosných či dokonce ohrožených zemědělských farmách a podnicích. Provozování agroturistiky, zejména poskytování ubytovacích a stravovacích služeb, vyžaduje určitý stupeň vybavenosti zemědělské usedlosti, a tak se zvyšuje i celkový standard zemědělských domácností.
Díky agroturistice se zvyšuje vybavenost obcí, která je předpokladem pro rozvoj této formy venkovského cestovního ruchu. Zvyšují se také příjmy jak obyvatel obce, tak i obce samotné. Agroturistika je stimulem pro rozšíření výroby, protože se vytváří dodatečný odbyt zemědělských výrobků. Nejenže oživuje tradiční řemeslnou výrobu, ale oživuje a udržuje i folklórní a jiné tradice obce. Z gastronomických a jiných zvyklostí činí předmět nabídky. Přispívá také k využívání přírodního, kulturního a historického potenciálu obce i okolí, přičemž zachovává původní ráz krajiny v okolí obce.
V regionech i celém státě snižuje agroturistika nezaměstnanost a vytváří pracovní příležitosti v zemědělství, ale i v jiných oborech, jejichž služeb účastníci agroturistiky využívají. Tím stabilizuje osídlení venkova a napomáhá udržovat a obnovovat vesnické osídlení. Cestovní ruch se díky ní rozptyluje do větších územních celků, což je blahodárné pro životní prostředí. Pokud farmu navštěvují i zahraniční turisté, zvyšují se exportní aktivity státu.

1.3 Negativní aspekty agroturistiky

Agroturistika je sice výhodná, účelná a společensky prospěšná aktivita, která doplňuje zemědělskou výrobu, ale mohou nastat i případy, kdy se tento vzájemně doplňující vztah mezi cestovním ruchem a zemědělstvím změní ve vztah konkurenční. Hlavní sezóna cestovního ruchu je totiž v podstatě shodná s hlavní sezónou v zemědělství (žně, senoseče), a tak dochází ke konkurenci v rozložení a využívání pracovních sil. Navíc zde existuje i konkurence z hlediska umístění volného kapitálu. Zemědělci se musí rozhodnout, zda investují do rozvoje zemědělské výroby nebo do rozvoje agroturistiky.
Mezi další negativní dopady agroturistiky patří přetěžování žen – farmářek, na kterých vedle práce v zemědělství spočívá i práce v oblasti agroturistiky (úklid, praní, podávání snídaně apod.). V úvahu lze vzít i možný negativní dopad na životní prostředí (poškozené polní cesty, rušení zvěře a stád apod.). Příliš velká návštěvnost a nepřizpůsobení se původní vesnické sociální struktuře může také znamenat zátěž a stres pro obyvatelstvo nebo se může odrazit v ekologii (např. odpady). V důsledku výstavby ubytovacích zařízení či dalších součástí infrastruktury cestovního ruchu může dojít k úbytku půdy.

2. Podnikání ve venkovské turistice

2.1 Podmínky a předpoklady úspěšného podnikání v agroturistice

Existuje několik kroků, které by si měl podnikatel promyslet ještě před tím, než s podnikáním v agroturistice začne.
Prvním krokem je rozhodnutí o podnikání. Rozhodnout se, zda vůbec s podnikáním začít je vždy velmi obtížné. Podnikatel musí důkladně zvážit všechny okolnosti, možnosti a vazby soukromého podnikání. Musí si uvědomit, že začít podnikat znamená mít nejen finanční zázemí, ale i podporu a pochopení rodiny a že podnikání není nahodilá činnost, ale činnost soustavná, kterou podnikatel provádí samostatně vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Ten však obvykle v prvních letech podnikání slouží k rozvoji firmy, a proto není dobré, aby si podnikatel myslel, že okamžitě zbohatne. Dokonce by se měl připravit i na možnost, že jeho plány nemusí vyjít podle jeho představ a on může být ve své činnosti neúspěšný.
Druhým krokem je dobrý nápad. Dobrý nápad většinou přináší úspěch, ale až po důkladném zvážení podmínek a faktorů souvisejících s jejich realizací. Důslednost a odpovědnost při zpracování podnikatelského záměru se vždy vyplatí. Důležitá je též kvalitní příprava a seriózní rozhodování, které patří k podnikatelské etice.
Třetí krok – to jsou znalosti a informace. Každý podnikatel, a tím spíše začínající podnikatel, by si měl uvědomit, že znát nezbytné právní normy, programy finančních výpomocí a podpor malému a střednímu podnikání a podmínky účasti v těchto programech je důležitou výhodou. Měl by mít také přehled v systému služeb pro podnikatele (informační, poradenské a vzdělávací služby). Poznání odstraňuje překážky, pomáhá překonávat strach a upevňuje zdravé sebevědomí. Znalost dané problematiky posílí podnikatelovo postavení na trhu.
Čtvrtým krokem je založení a provozování firmy. Podnikatel by měl před započetím své činnosti uvážit, zda chce podnikat samostatně nebo se společníky. Jako samostatný podnikatel bude na všechno sám, s případnými partnery může být silnější kapitálově i odborně. Navíc se s nimi může podělit o starosti a odpovědnost."