1.

Úvod

2.	Změna struktury školství

3.	Alternativní školy

4.	Nejvýznamnější teoretici reformní pedagogiky

5.	Československo 20. a 30. léta

6.	Pět základních rysů alternativní školy

7.	Sedm základních waldorfských škol

8.	Církevní alternativní školy

9.	Moderní alternativní školy

10.	Alternativní školy ve světě

11.

Závěr

"Současná škola není taková, jak si ji pamatujeme z našeho mládí. V dnešní době, v období elektronické komunikace a informační exploze, dochází k významným změnám ve školství a vzdělávání, k jakým v historii dosud nedocházelo.
Mění se repertoár vyučovacích předmětů, mění se i obsah v jednotlivých předmětech.
Struktura školství se v podstatě nezměnila. Člení se stále na jednotlivé stupně škol (Předškolní výchova, základní vzdělání, střední a vyšší vzdělání, vysokoškolské vzdělávání). Ale na jednotlivých stupních ke změnám došlo. Na vysokých školách se mění délka studia (ze studia magisterského na studium bakalářské, které je kratší. Vznikly nové druhy škol aj.
Tyto změny měly různé příčiny. Byly to příčiny ekonomické, či faktory mající povahu společenskou a pedagogickou. Ty pramenily z nespokojenosti rodičů, učitelů, pedagogů,… Vznikala různá hnutí a vznikaly teoretické koncepce inovací vzdělávání. Byla zkoumána kvalita a efektivnost škol, vznikaly teorie školských forem a inovací. Tato rekonstrualizace vzdělávání, (která zahrnuje inovace krátkodobé lokálního charakteru, i rozsáhlé reformy celostátního charakteru), se vztahuje k obsahu a metodám vyučování, k organizaci a řízení škol a k rozdělování a využívání finančních prostředků. V České republice byly po roce 1989 provedeny četné a podstatné inovace ve všech úrovních vzdělávacího systému.
Nejčastější inovací byl vznik alternativních škol.
„Alternativní školy jsou všechny druhy škol, bez ohledu na zřizovatele (tedy školy církevní a veřejné a soukromé), které se něčím odlišují od hlavního proudu standardních škol daného vzdělávacího systému.“ Odlišnost je ve způsobech organizace výuky nebo života dětí ve škole, v kutikulárních programech, v parametrech edukačního prostředí, ve způsobech hodnocení výuky žáků i ve vztazích mezi školou a rodiči. Standardní školy reprezentují určitou zvolenou normu, standard, předepsaný vzor.
Názorový proud prosazující dnes u nás alternativní (inovativní) školy je součástí širšího a historicky dlouhodobého trendu k reformování školství a školního vzdělávání. Tento trend se prosazoval již aktivitami J. A. Komenského a jeho následovníků.
Alternativní školy vznikaly pod vlivem reformních pedagogických teorií a hnutí. V počátku dvacátého století se rozvíjela reformní pedagogika, jejíž mysliteli byli J. Deset, M. Montessoriová, P. Petersen, C. Freinet, R. Steiner aj. U nás byla reformní pedagogika rozvíjena v letech mezi světovými válkami. V období socialismu až do 1989 byla z ideologických pozic odmítnuta.
Alternativní školy vznikaly kvůli neustálým snahám lidské civilizace měnit a zdokonalovat vše, co je vytvořeno, ustáleno a stává se pomalu zastaralým. S rozvojem vědy, techniky a lidského poznání dochází k přesycení učiva izolovanými informacemi. Reakcí na to byly alternativní koncepce prosazující exemplární vyučování."

Psáno podle knihy: Jan Průcha, Alternativní hry a inovace ve vzdělání, Portál 2004