1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1	Základní pojmy a souvislosti

2.1.1

Zaměstnaní, nezaměstnaní, ostatní

2.1.2

Základní ukazatele

2.1.3

Typy nezaměstnanosti

2.1.4

Politika zaměstnanosti

2.2	Lisabonská strategie

3.	Analytická část

3.1	Základní informace o obou zemích

3.2	Srovnání strukturálních ukazatelů

3.2.1

HDP

3.2.2

Produktivita práce

3.2.3

Zaměstnanost

3.2.4

Inflace

3.2.5

Jednotkové náklady na práci

3.2.6

Veřejná rovnováha

3.2.7

Veřejný dluh

3.3	Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti

3.4	Srovnání zaměstnanosti v jednotlivých odvětví hospodářství

4.

Závěr

5.

Abstract

6.	Klíčová slova

7.	JEL klasifikace

8.	Literatura a zdroje

"2.1.3 Typy nezaměstnanosti
Rozlišujeme tři základní typy nezaměstnanosti z hlediska příčin vzniku:
1) Frikční nezaměstnanost
Vzniká z důvodů časového nesouladu (např. mezi opuštěním starého a nalezením nového místa, studenti po ukončení studia nějakou dobu hledají své první zaměstnání apod.). Je tedy pouze dočasná ale zároveň neodstranitelná – bude existovat vždy.
2) Strukturální nezaměstnanost
Tento typ nezaměstnanosti je zapříčiněn strukturálními změnami v ekonomice, kdy opět trvá nějakou dobu, než se osoby odcházející z utlumovaných odvětví rekvalifikují pro novou práci v expandujících odvětvích. Je tedy rovněž pouze dočasná.
Frikční a strukturální nezaměstnanost spolu tvoří takzvanou přirozenou míru nezaměstnanosti.
3) Cyklická nezaměstnanost
ovšem přirozenou míru nezaměstnanosti netvoří. Tento typ nezaměstnanosti je zapříčiněn kolísáním skutečného produktu kolem potencionálního, kdy při hospodářské recesi dochází k propouštění zaměstnanců a naopak při konjunktuře k jejich přijímání a to zpravidla s určitým zpožděním.

2.1.4 Politika zaměstnanosti
9. června 1964 byla v Ženevě na konferenci Mezinárodní organizace práce přijata tzv. „Úmluva o politice zaměstnanost“, ve které se jednotlivé členské státy (včetně tehdejší Československé socialistické republiky) zavázaly provádět takovou politiku zaměstnanosti, která bude zaměřena na podporu plné a produktivní zaměstnanosti a svobodu volby povolání. Cílem takové politiky bude snaha o zajištění práce všem, kteří stojí o to pracovat, s přihlédnutím k co možná nejproduktivnějšímu využití a zároveň s možností svobodné volby zaměstnání a uplatnění na trhu práce každému bez ohledů na národnostní, genderové, rasové, náboženské nebo sociální rozdíly. Česká republika se v roce 1993 stala sukcesorem Úmluvy.

Politiku zaměstnanosti je možné rozdělit na aktivní a pasivní:

• Aktivní politika zaměstnanosti
Je zaměřena na především na předcházení nezaměstnanosti a zvyšování pracovní mobility a flexibility. Jedná se např. o rekvalifikační kurzy, poradenství, pomoc s hledáním pracovních míst (úřady práce), vytváření absolventských míst, vytváření veřejně prospěšných míst, chráněných dílen apod."

Vysoká škola ekonomie a managementu, Managerská ekonomie. Práce obsahuje množství grafů a tabulek. Délka čistého textu je cca 10 stran.