1.

Buňka

2.

Tkáně

"EPITELY

Epitely jsou tkáně složené z pevně spojených, těsně k sobě přiléhajících buněk. Většinou kryjí
volné povrchy nebo vystýlají dutiny v organismu. Mohou vznikat ze všech tří zárodečných listů.
Buňky epithelu většinou nasedají na tenoučkou bazální membránu, vytvořenou mezi epitelem a vazivem orgánu uloženým pod ním. Bazální membrána zahrnuje dvě vrstvy. Těsně pod spodinou epitelových buněk je tenoučká, jen pomoci elektronového mikroskopu patrná lamina basalis o tloušťce 50-80 µm, vytvořená jako síť velice jemných granul a fibril, jejichž materiálem je bílkovinný kolagen IV a glykoprotein laminin. Tato vrstva je produktem buněk epitelu a je semipermeabilní. Hlouběji je pak silnější vrstva retikulárních vláken s glykoproteiny, znázornitelná impregnací stříbrem a viditelná ve světelném mikroskopu. Obu283e vrstvy jsou vzá jemně propojeny fibrilami kolagenu.

Buňky epitelu jsou navzájem pevně spojeny, zejména v blízkosti povrchu epitelové plochy. Toto spojení buněk, v elektronové mikroskopii označované jako spojovací komplex, je světelným mikroskopem patrné (např. po impregnaci stříbrem) v podobě tzv. tmelové lišty. Volný povrch epitelových buněk je modifikován a výrazně specializován podle funkčních vlastnosti.
Elektronová mikroskopie nachází na povrchu epithelových buněk jemné, nepravidelné a řídce rozložené výběžky mikroklky nebo pravidelné, hustě rozmístěné mikroklky ve formě tzv. žíhaného lemu, typického pro resorpční buňky. Vyskytují se též modifikované (dlouhé a někdy větvené) mikroklky, označované jako stereocilie. Na povrchu některých buněk se nacházejí pohyblivé řasinky, kinocilie, jež vystupují z bazálního tělíska a mají složitou vnitřní strukturu s dvojicí centrálních fibril v ose řasinky a s devíti dvojicemi fibril periferních.

Epitely můžeme roztřídit podle tvaru a prostorového uspořádání jejich buněk nebo podle funkce
epitelu."

Popisovavé obrázky jsou v externích souborech *.bmp.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ