1.	Od počátku revolučního hnutí do slovanského sjezdu

1.1	Velkoněmecká ideologie a české země před revolucí

1.2	Česko – německá otázka na počátku roku 1848

1.3	Jednotné Německo a Rakousko

1.4	Příprava Slovanského sjezdu

1.5	Volby do Frankfurtu

1.6	Květnová vídeňská revoluce a její důsledky

2.	Červen 1848

2.1	Slovanský sjezd

2.2	Červnové povstání

2.2.1

Červnové povstání a frankfurtský parlament

2.2.2

Vídeňský bezpečnostní výbor a červnové povstání

2.2.3

Červnové povstání a německý tisk

2.2.4

Anglický tisk a červnové povstání

2.2.5

Česko-německá otázka v červnu v pojetí některých politiků

2.3	Poměr Rakouska k Německu v červnu a volba Jana Habsburského za říšského správce

2.4	Jednání o český zemský sněm

3.	Po červnovém povstání

3.1	Říšský sněm

3.2	Německá aktivita v Čechách

3.3	Sjezd v Teplicích

3.4	Hospodářské předpoklady spojení Rakouska s Německem

3.5	Politické koncepce spojení Rakouska s Německem

4.	Od říjnové revoluce ve Vídni do květnového spiknutí

4.1	Jednání o celoněmecké ústavě ve Frankfurtu a o poměru Rakouska k Německu

4.2	Důsledky říjnové revoluce ve Vídni pro německé hnutí v Čechách

4.3	Vládní prohlášení z 27. Listopadu

4.4	Prusko-rakouská jednání o jednotném Německu

4.5	Německo, Rakousko a Čechy v politické koncepci na konci roku 1848 a počátku roku 1849

5.	Říšský sněm v Kroměříži

5.1	Návrh ústavy

5.2	Oktrojovaná ústava

5.3	Rakousko a německá jednota

5.4	Příprava na povstání v květnu 1849

5.5	Po květnu 1849

“V. Říšský sněm v Kroměříži
1, Návrh ústavy
Existovaly dvě skupiny, jedna připravovala základní dílčí práva a druhá ústavu jako celek. Palackého návrh přijat nebyl. Rak. nemělo být republikou, ale demokratickou monarchií. Výkonnou moc měl mít císař, prováděním této moci měla být pověřena vláda a zákonodárnou moc měl mít senát. Vedle rezortních ministrů by měl mít také každý stát svého ministra. Ústava zaznamenávala ve zkratce onu epochální změnu buržoazní revoluce poddaného v občana. Všichni později litovali národnostní rozmíšky, protože teprve nyní poznali nutnost jednotného postupu. Nyní vláda nastoupila politiku ostrého zastávání předešlého modelu své vlády. Jednalo se o budoucí podobu správy monarchie i jednotlivých samosprávných oblastí. Např. Palacký navrhoval 8 národnostních skupin a českým Němcům přiznával soudržnost k rak. Němcům, i když věděl o neproveditelnosti tohoto návrhu. Dělit monarchii dle národností byl tehdy velmi odvážný krok. Po odmítnutí předání soudnictví a správy do kompetence zemí se Palacký vzdává členství v ústavním výboru, protože tím končí naděje na federalist. přetvoření monarchie. 15. 3., v den výročí revoluce, se na zasedání říšského sněmu dostavil hrabě Stadion s oznámením, že vláda již má svou oktrojovanou ústavu a že říšský sněm bude rozehnán, což to se také stalo. Mnoho historiků tvrdí, že tak blízko k přetvoření v moderní nadnárodní stát a vyřešení národnostní otázky Rakouska nikdy nebylo, nevyjímaje dobré vzájemné vztahy Čechů a Němců, které tehdy panovaly.
2, oktrojovaná ústava
Ta byla dvorskými politiky již dlouho připravovaná. Oficiálně byla platná pouze do roku 1851 ale prakticky se podle ní ani nikdy nepostupovalo. Od té, která se připravovala v Kroměříži se diametrálně lišila. Celé dosavadní území, včetně Uher bylo považováno za jednotné, národové si mají být rovni (svoboda jazyka…), poddanství bylo zrušeno a všichni občané si byli rovni i před zákonem… Teď teprve nastala plná spolupráce Čechů s Němci a jejich obrat v posuzování maďarské revoluce, která teď byla, po tom co byli č. země podvedeny vydáním oktrojované ústavy, oslavovaná jako hrdinský odboj vůči zvůli vlády. Vláda však postupovala cílevědomě dál. Uvalila na vydavatele novin povinnou kauci, kterou mnozí nemohli zaplatit a tak zkrachovali. Byly omezeny spolčovací podmínky, takže mnoho konstitučních spolků ukončilo svou existenci. Česká lípa, ale fungovala dál.
3, Rakousko a německá jednota
Rak. jednoznačně ukázalo, že si stojí pevně za svou suverenitou a nehodlá být nikam včleňováno. V Německu byl záhy zvolen císařem Fridrich Vilém IV., který jako monarcha tuto hodnost z rukou revolučního Národního shromáždění odmítl. Tím byl také definitivně poražen velkoněmecký model."

Arnošt klíma, 2. vyd., PHA 1994.