1.

Úvod

2.	Život Zdeňka Buriana

3.	Dílo Zdeňka Buriana

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

"Teď se ale vrátím o pár let zpátky, protože v žádném případě nemohu přeskočit tak důležitou osobnost v Burianovo životě, jakou byl doktor Stanislav Nikolau. Přední český geograf meziválečného období PhDr. Stanislav Nikolau již v mládí hodně cestoval, spolupracoval na Ottově slovníku naučném a jelikož byl učitelem na středních školách po středočeském kraji, věnoval se i psaní zeměpisných učebnic. Pro upevnění zájmu svých studentů začal k učebnicím vydávat také zeměpisná periodika Země a Lidé (1921 – 19848), Cestou necestou (1935 – 1939) a Širým světem (1923 – 1944). V roce 1924 byl Stanislav Nikolau seznámen se Zdeňkem Burianem, jejichž setkání přineslo dlouhodobou spolupráci, která nakonec trvala celých jedenadvacet let. Zprvu Burian doprovází povídky geograficko-dobrodružného charakteru svými kvaši a perokresbami, později jsou v periodiku Širým světem v cyklu Země a lidé uváděny jeho reprodukce olejomaleb a vůbec prvně se Burianovo kvaše dostávají v hojném počtu i k celým povídkám, knihy M.A.Krukovského – V Ohni, V.Biankiho – Samotář. Celkem se v jedenadvaceti ročnících časopisu Širým světem objevilo 559 ilustrací (z toho 451 kvašů), v edici Země a lidé přes 200 a dalších asi dvanáct titulů se pyšnilo Burianovou obálkou. Pokud projdeme chronologicky tato díla, staneme se svědky rozvoje techniky a vnitřního zrání Zdeňka Buriana. „Burian se již vyrovnal s kompozicí davových scén (např. Tragedie generála Custora), zvládl precizně anatomii zvířat (především kočkovité šelmy, koně, sloni) a v neposlední řadě předstihl ostatní ilustrátory ve volbě scén pro výtvarný přepis.“
Burian se opravdu prokousal svým počátečním obdobím, jeho ilustrace jsou stále více a více žádané, jeho vnitřní život se usadil, a s podporou své novomanželky se dostává k novému zaměstnavateli – nakladateli Josefu Richardovi Vilímkovi. Nakladatelství J.R.Vilímka založil už v roce 1872 rodák z Vamberku, otec výše zmíněného Burianova chlebodárce. Usídlil se v Opatovické ulici v Praze a nakladatelství se stalo jednou z nejvýznamnějších domácích firem. Jeho životnost neohrozila ani smrt pana Vilímka, ale bohužel v roce 1949 z rozhodnutí vyšší moci zaniklo při likvidaci soukromých firem. Burianovou první ilustrací na novém působišti byla obálka knihy R. Kiplinga – Černý a bílý. Burian většinou jednal s obchodníkem panem Schmausem, který mu také nabídl tříletou smlouvu s pevnou pracovní dobou. (To mj. znamenalo, že dostával pravidelnou pevnou mzdu, a tudíž ztrácel nárok na finanční odměnu z dalších dotisků.) Burianova práce se líbí nejen čtenářům, ale i samotnému panu Vilímkovi, a tak ho využívá hned pro několik periodik – Humoristický kalendář, Humoristické listy, Dobrodružný svět, Malý čtenář. Zprvu byl Burian nadšen novou prací, ale později byl natolik vtažen do nakladatelské mašinérie, že ho tento zdrcující kolotoč omrzel. Neměl zájem o humoristickou tvorbu, ale pokud s ní souhlasil, směl ilustrovat Dobrodružný svět, což dělal strašně rád. U Vilímka dostal Burian příležitost ilustrovat i opravdu velké knihy, jako např. J. Verna. Vztah s panem Vilímkem nebyl vždy jen na ryze pracovní úrovni, a tak když se Burian začal věnovat dalším nakladatelům a tak nějak postupně přestával stíhat Vilímkovo zakázky, přinášelo to mnohé problémy řešené v hojné a ne vždy příjemné korespondenci. V té době už ale Burian věděl, co ho baví, čemu se chce věnovat a jakou cenu má jeho práce, a tak kdy smlouva s Vilímkem byl již dříve upravena na volnou tvorbu a honorář od výtisku, musel se pan Vilímek více snažit. Začal intenzivně hledat někoho pro vnitřní ilustrace Burianem zamítaných periodik, aby měl Zdeněk Burian více času na kvalitní práce. Ale nakonec to nepřineslo pro Vilímkovo nakladatelství nejlepší ovoce."

Práce obsahuje obrázky.