1.	Charakteristika doby

2.	Proletářská poezie

a) Devětsil

3.	Surrealismus

a) Jiří Wolker
b) Josef Hora
c) Jindřich Hořejší
d) Jaroslav Seifert
e) Konstantin Biebl
f) Vítězslav Nezval

"Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
- básník, prozaik, překladatel ( Blok, Apollinaire), novinář ( Rudé právo, avantgardní časopisy Disk, Pásmo)
- Nobelova cena ( 1984)
- vyrůstal v Praze na Žižkově
- 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet
- spoluzakladatelem Devětsilu, s Teigem redigoval sborník Devětsilu
- 1969 předsedou Svazu československých spisovatelů
- a) poč. 20. let – proletářská poezie:
- Město v slzách- prvotina věnovaná S. K. Neumannovi, není agitační, zaměřuje se na sociální, intimní témata, zobrazil předměstí, kde vyrůstal, vyjadřuje soucit s chudými, smutek nad krutostí doby, představuje si svět bez bídy a nenávisti, chce potěšit, léčit, revoluce má naplnit lidské štěstí
- Samá láska – ilustruje přechod od proletářství k poetismu, sbírka je ovlivněná smutkem nad situací ve společnosti, kde převládá zášť, nenávist, obdivuje novodobou civilizaci, chce poznat všechny krásy světa
- b) polovina 20. let – poetistická poezie- příklon k poetismu, vyhovovala mu společenská nespoutanost, atraktivnost motivů, neproblematické vidění světa, chápání poezie jako hry, využití slovních hříček= kalambúr, poetizace všedních věcí, také ale motivy nejistoty, hledání hodnot, dostává se k otázkám věčnosti- „musíme zemřít, i když se nechce“ , nové pojetí města: plné barev, zábavy
- Na vlnách T.S.F. ( Telegrafie sans fil= bezdrátová telegrafie)- sbírka obsahuje básně podobné obrazům= kaligramy, střídají se různé typy písma, charakteristickými znaky jsou volné asociace, hravost, zvukové prvky: paronomázie= opakování hlásek ve slovech stejného základu, opouští logickou stavbu
- Slavík zpívá špatně, Poštovní holub- melancholie, tesknota; předznamenává další období – surrealismus; hledání jistoty – domov
- c) 30. léta- období hospodářské krize, zaměřuje se na intimní lyriku
- Jablko z klína, Ruce Venušiny ( název oxymóron: Miloská Venuše- socha bez rukou), Jaro, sbohem- vyjadřuje stesk nad uplývajícím časem- loučení s mládím, tragickým životním pocitem, nemožností dosáhnout snů, pomíjivostí krásy, příklon k intimní poezii- má ráz zpovědi, zachycuje vzpomínky, vyjadřuje okouzlení životem, láskou, přírodou, přiklání se k rodné zemi, každodennímu životu, hledá krásu ve všedních věcech,zmizela exotika, verše jsou střídmé
- Zhasněte světla- reaguje na Mnichovskou dohodu, ponížení, posiluje seběvědomí, odhodlání bránit se"