1.	Tradiční divadlo

2.	Stanislavskij

3.	Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech

4.	Karel Hugo Hilar

5.	Jaroslav Kvapil

6.	Jiří Mahen

7.	Arnošt Dvořák

8.	Jaroslav Hilbert

9.	František Langer

10.	Karel Čapek

10.1

Loupežník

10.2

RUR

10.3	Ze života hmyzu

10.4	Věc Makropulos

10.5	Adam Stvořitel

10.6	Bílá nemoc

10.7

Matka

11.	Červená sedma

12.	Avantgardní divadla

12.1	Osvobozené divadlo a D34 – 41

12.2	Osvobozené divadlo

12.2.1

Jiří Voskovec

12.2.2

Jan Werich

12.2.3

Osel a stín

12.2.4

Kat a blázen

12.2.5

Balada z hadrů

12.2.6

Rub a líc

“na přelomu 19. a 20. století rostl význam divadelní režie a postavení režiséra – divadelní inscenace neměla být již jen provedení textu hry, ale svébytným činem – režisér musí sladit práci herců, dekorací, hudby, světel
průkopníkem tohoto pojetí byl u nás sledovaný ruský režisér Konstantin Sergejevič Stanislavskij – působil v moskevském MCHATU = Moskevské umělecké divadlo

na počátku 20.století u nás dominovaly dvě pražské scény – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech – bylo to zásluhou dvou rozdílných osobností – Jaroslav Kvapil a Karel Hugo Hilar

Karel Hugo Hilar (1885 – 1935)
působil ve Vinohradském divadle, později přešel do Národního
byl představitelem divadelního expresionismu – silou lidského nitra chtěl působit na vnější skutečnost, kterou pokládal za druhořadou – chápání reality zevnitř, ne zvenčí, vyjádření duševních pocitů
Hilar inscenoval například drama Ze života hmyzu


Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
iniciátor Manifestu českých spisovatelů z roku 1917 – proklamace práv českého národa na samostatný stát
básník, dramaturg, režisér a šéf činohry Národního divadla, roku 1906 pozval do Prahy MCHAT
oblibu si získal dramatickou pohádkou Princezna Pampeliška /ukázka v čítance/
veršovaná impresionistická pohádka plná symbolů – o prchavé, věčně unikající kráse, radostné náladě i tesklivosti
každá postava má ve hře svůj svět a pro něj žije

Kvapil je i autorem libreta Dvořákovy Rusalky


Jiří Mahen (1882 – 1939)
vlastním jménem Antonín Vančura – strýc Vladislava Vančury
dramatik, prozaik i básník, roku 1939 spáchal v reakci na okupaci sebevraždu
zpočátku se hlásil k anarchismu, působil v Brně

drama Jánošík (1910) /ukázka v čítance/
zpracování slovenské zbojnické pověsti (Poláci chápou Jánošíka jako Poláka)
téma vzpoury a msty, individuálního odboje, anarchie – v Mahenově pojetí je Jánošík bohoslovec, který je donucen ke zbojničině (skutečný Jánošík byl voják) – stává se ušlechtilým lidovým hrdinou

Arnošt Dvořák (1881 – 1933)
autor historických dramat z naší historie

drama Husité /ukázka v čítance/ – období Jiřího z Poděbrad
tzv. drama zástupů – bez tradičního ústředního hrdiny – jedinci nevystupují za sebe, ale jako nositelé nadosobních idejí"