"1.1 Podstata jazyka
- jazyk – společenský jev (instituce),
= systém (soustava) konvenčních (ustálených) znaků a pravidel jejich užívání
= univerzální dorozumívací prostředek, který má celospolečenskou povahu
- má společenský charakter, umožňuje fungování společnosti => jazyk zaujímá přední místo ve společnosti a ostatní instituce předpokládají existenci jazyka
- není přírodní jev => člověk se nerodí s vlohou konkrétního jazyka, ale pouze se schopností mluvit
- má historický charakter; je označován za historickou kategorii
- vyvíjí se společně s vývojem společnosti
- je nástrojem myšlení, poznávání a slouží k předávání a k uchovávání lidských zkušeností; je uložen v našem vědomí
- není přístupný k přímému pozorování => jazyk zkoumáme prostřednictvím modelů => tedy nepřímo; model slouží ke zkoumání promluv
a) jazyk národní = výraz národní jednoty => je společný pro celý národní kolektiv
- jeden ze základních znaků národa, vyvíjí se s vývojem společnosti a lidské činnosti
b) jazyk mateřský = jazyk nejbližšího okolí; poznáváme ho zvláště z úst své matky
c) jazyk přirozený (lidský) = nejdokonalejší prostředek dorozumívání
- má zvukovou (hláskovou) i optickou (grafickou) podobu
- vznikl dlouhým vývojem lidské společnosti,
- přirozených jazyků je více než 3000
d) jazyk umělý – např.: esperanto, znaková řeč hluchoněmých, vlajkové a zvukové signály, programovací jazyky, …
- jazyk jako kód – má dvě základní charakteristické vlastnosti:
- systémovost => jazyk má charakter systému => je hierarchicky uspořádán, od nejmenší k největší jednotce, [segment – mezisegment - makrosegment]
- znakovost => znak = něco, co zastupuje něco jiného
= všechny substance, kt. nás obklopují
• vztahuje se k něčemu, zástupná jednotka – pojmenovává, zastupuje, vztahuje se
• zvuková nebo grafická značka, která vyjadřuje určitou část skutečnosti nebo obsahu mysli
- jazyk má 3 aspekty (podle Ferdinanda de Saussure)
• langue = jazyk ve smyslu pravidel a norem, zákonitostí,
= teoretická část
• parole = promluva (řeč), praktické využití teoretické části
• langage = obecně lidská schopnost mluvit
1.2 Funkce jazyka
- jazyk má 3 základní funkce – komunikativní, poznávací, uchovávací
• komunikativní fce = dorozumívací, sdělovací
- má společenský charakter => je nejdůležitější cestou předávání informací
- umožňuje mezilidský kontakt, vyjádření pocitů, nálad, názorů => projev vlastní osobnosti jedince
• poznávací fce
- nástrojem myšlení, jehož prostřednictvím poznáváme svět a sebe samé
- pomáhá nám vyjádřit myšlenky slovy, které sdělujeme posluchačům
• uchovávací fce
- generace mohou předávat své poznatky, vědomosti, zkušenosti
- byla umocněna vynálezem písma
- jazyk má i další funkce:
• výzvová (apelová) fce => pomocí jazyka v druhém vyvoláváme nějakou reakci
• expresívní fce => mluvčí je schopen vyjádřit svůj postoj k dané situace (i citové zaujetí)
• estetická a tvořivá fce => jazyk je nástrojem umění a fantazie => mluvčí se snaží vyvolat příjemné pocity v posluchači; volbou jazykových prostředků vychováváme ke krásnu
• metajazyková fce => jazyk o jazyce => prostřednictvím jazyka popisujeme jazyk."

Práce obsahuje tabulky o rozsahu cca 30 stran.