"18. Česká literatura ve 40. letech 20. století, poezie a próza v domácí produkci a exilu. Drama v meziválečném období.
Okupace a 2. světová válka
- 14.3. 1939 – bylo rozhodnuto o osudu Česko-Slovenska => Hitler pozval do Berlína prezidenta Háchu a donutil ho podepsat prohlášení, že svěřuje ochranu českého lidu do rukou německé říše
 vznikl Protektorát Čechy a Morava a Němci obsadili české země
- stejný den vzniká samostatný Slovenský štát – nebyl pod přímou správou Němců jako protektorát, vládla polofašistická Hlinkova strana
- okupace trvala 6 let, nejtěžším obdobím v novodobých českých dějinách, které poznamenalo několik generací (válka, perzekuce, strádání)
- v protektorátě nebyl takový teror jako v Polsku nebo na Ukrajině => panovalo tu normální ovzduší, mohly vycházet knihy a noviny, až do podzimu 1944 se hrála divadla, natáčely se filmy
 nacisté totiž potřebovali naše hospodářství pro válečnou výrobu, a tak volili odměřený teror proti vybraným skupinám (inteligence, odboj)
- po válce měli být Češi částečně germanizováni (dobrá rasa + dobře smýšlející), částečně likvidováni a částečně vyvezeni na práci do Německa či vysídleni na Sibiř
- v Čechách a na Moravě:
 stále fungovaly české úřady v čele s vládou a prezidentem - X všechny orgány se musely podřídit Němcům;
 němčina měla ve veřejném životě výsadní postavení;
 pro občany hlásící se k německé národnosti byly zavedeny vyšší příděly potravin, oděvů;
 majetek Židů byl vyvlastněn a byli zbaveni občanských práv; v roce 1941 začaly první transporty do Terezína a odtud byli postupně deportováni do vyhlazovacích táborů v Polsku
- Češi reagovali na nacistický totalitarismus různě – od ozbroj. odboje (neměl šanci uspět), přes odpor, „dvojí hru“, pasivitu ke kolaboraci
 kolaborantů byla úzká vrstva, jejich středisky byl „ústřední list protižidovské ligy“ – Árijský boj a „deník novodobého národovectví“ Vlajka
 většina obyvatel spolupráci s nacisty odmítala, ale nepřipojila se ani k odboji – nesouhlas vyjadřovali nepřímo – pasivní rezistencí a zájme o české knihy a českou hudbu
- Hácha i další političtí představitelé se snažili, aby ústupky vůči okupantům byly minimální, aby zůstala zachována část veřejné svobody
- od roku 1941 se situace přiostřovala – okupační útlak se stával tvrdší; ve vládě se více prosazovali aktivní kolaboranti – v čele ministr školství a osvěty Emanuel Moravec
- německé perzekuce probíhaly v několika vlnách a citelně postihly i českou kulturu a literaturu:
 v březnu 1939 došlo k prvnímu zatýkání demokratů, komunistů a socialistů z řad inteligence
 po vypuknutí války v září 1939 bylo zatčeno asi 10 000 osob, kteří byli jako rukojmí odsunuti do koncentračních táborů (mezi nimi Josef Čapek, Emil Filla, Ferdinand Peroutka, V.V. Štěch)
 po národní manifestaci 28. října 1939, kdy byl smrtelně zraněn student Jan Opletal, a po další demonstraci uzavřeli okupanti 17. listopadu vysoké školy – několik studentů bylo bez soudu popraveno a mnoho jich byl odvlečeno do koncentračních táborů (=> na památku studentů byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva); většina studentů se po určité době vrátila zpět, ale VŠ zůstaly uzavřeny a postupně byla omezována i česká gymnázia
 ve 2. polovině okupace byli mladí lidé nasazování na práci do Německa
- nejtěžší vlny represí přišly na podzim 1941 a na jaře 1942 – bylo to po nástupu nového „říšského protektora“ Reinharda Heydricha – měl za úkol rozmést českou odbojovou síť
- v květnu 1942 se uskutečnil na Heydricha atentát, který vyvolal značný útok – popravy, zatčení, vypálení obcí Lidice a Ležáky => v lágrech, věznicích a na frontách zahynulo 300 000 československých občanů
- na jaře 1942 zatčeni i vedoucí představitelé odbojového Národního revolučního výboru inteligence – Vl. Vančura a Bedřich Václavek, jejich spolupracovníkům, Fr. Halasovi a V. Černému, se podařilo utéct; Vančura byl poté popraven a Václavek zahynul v Osvětimi
- v německých káznicích zahynuli také členové komunistického odboje Kurt Konrád a Julius Fučík
- mezi zavražděnými Židy byli Karel Poláček a mladý básník Hanuš Bonn; Jiřího Ortena v létě 1941 smrtelně zranil německý vůz; Pavlu Eisnerovi a Jiřímu Weilovi se podařilo přežít okupaci v ilegálních úkrytech
- v posledních týdnech války a po konci umírají další odbojáři – Jarosl. Kratochvíl a J.J. Paulík, v Bergen-Belsenu podléhá tyfu J.Čapek."