"Úvod
Základem organických sloučenin je čtyřvazný uhlík se svou schopností spojovat se do řetězců. Do organické chemie patří všechny jeho sloučeniny kromě těch nejjednodušších, jako je CO, CO2, H2CO3 a její soli či CS2 (na pomezí organiky a anorganiky pak leží sloučeniny nazývané karbidy). Další prvky, které v organických látkách nalezneme, jsou: H, O, N, P, S a halogeny. Podle Chemical Abstracts, neocenitelného informačního zdroje, který abstrahuje a indexuje chemickou literaturu, existuje více než 10 milionů organických sloučenin.
Historie
Lidé znají některé organické látky už poměrně dlouho (alkohol, cukry, kyselina octová, …), ale neznali jejich podstatu. Jöns Jacob Berzelius (švédský chemik, 1779 – 1848), poprvé definoval organickou chemii (jako chemii látek typických pro živou přírodu) a anorganickou chemii. Berzelius se domníval, že organické látky mohou vznikat pouze v živém organismu působením živočišné síly vis vitalis. Ale hned Berzeliovu žáku, Friedrichu Wöhlerovi (1800 – 1882) se podařilo vyrobit několik organických látek uměle, což byl počátek oboru organické syntézy. V roce 1824 připravil kyselinu šťavelovou hydrolýzou dikyanu a v roce 1828 získal izomerizací kyanatanu amonného močovinu (první reakce, kdy z anorganické látky získal člověk látku organickou)."

Práce obsahuje tabulku a chemická schémata o rozsahu cca 2 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ