"Cizinec
Albert Camus překl. Miloslav Žilina
1940 (vyd. 1942) Epika

1. Téma

Děj:
V románě je zachycen finální úsek života úředníka Mersaulta. Po pohřbu své matky se vrací do Alžíru, kde se náhodně setkává a navazuje milostný poměr s bývalou kelegyní Marií. Pro souseda Raymonda píše dopis, ve kterém dává vale své maurské milence. Na Raymondovo pozvání odjíždí Mersault s Marií do jeho chaty k moři. Na pláži se střetávají se dvěma Araby, kteří mají na Raymonda spadeno kvůli jeho rozchodu s nevěrnou milenkou. Při potyčce je Raymond zraněn. Při další procházce žárem oslepený Mersault pěti ranami z revolveru zastřelí jednoho z Arabů, který proti němu vytasil nůž.
V druhé části jsou střízlivým, nevzrušivým způsobem zachyceny hrdinovy autoreflexe, jimiž rekapituluje svůj život po odsouzení k trestu smrti. Dochází k závěru, že člověk je hodnocen jen dle vnějších projevů, vnitřní pohnutky nikoho nezajímají. Popírá existenci Boha a přijímá jedinou jistotu lidské existence – jistou smrt.
Hybatelem děje je nahodilost pojatá jako osudová zákonitost ochromující lidskou vůli a zbavující člověka zodpovědnosti za vlastní činy (z této perspektivy se vražda jeví jako nesmyslná hříčka náhody).

Postavy:
Meursault – úředník, který se vyčleňuje z obecného hodnotového řádu, který považuje za pokrytecký, bloudí a ztrácí schopnost orientace. Je cizincem v lidském kolektivu, jehož konvencím se nechce přizpůsobit, ale je cizincem i ve svém bezobsažném životě, který je mu víceméně lhostejný. Nedokáže hodnotit svět rozumově, jen se mu pudově přizpůsobuje a pasivně ho registruje.
Další postavy symbolizující bloudění:
starý soused Salamano, usilovně hledající nenáviděného ztraceného psa;
žena automat, řídící svůj týdenní režim podle rozhlasového programu.
Raymond Sintèse

Místo a čas:
Alžírsko, 40. léta 20. století.

2. Kompozice

2 části. V první – dějové – části je zachycen krátký úsek ze života úředníka Meursaulta. V druhé – úvahové - části jsou vykreslovány výslechy, věznění, proces a odsouzení k trestu smrti.
Kompozice díla je podřízena záměru literárně ztvárnit existencialistické pojetí člověka, chápaného jako osamělé individuum, jehož existence bez Boha a víry ve spasení se jeví jako nesmyslná.

3. Jazyk

První část románu je vyprávěna v první osobě.

4. Žánr

Román, ale tvarem a rozsahem podobný novele.
Dílo ovlivněno existencialismem. Filozofická hodnocení hrdinovy životní situace.
Absurdita lidské existence, kdy je člověk postaven mimo společenské a historické souvislosti.

5. Celkový smysl

Autor se snaží najít nové životní kvality včleněním hrdinů do lidského kolektivu. Odhalením absurdity lidské existence se snaží bojovat proti společenskému zlu a utrpení."