"Dekameron – Giovanni Boccaccio
O AUTOROVI
Giovanni Boccaccio (1313–1375) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Narodil se v roce 1313, v Toskánsku. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. V letech 1348–1353 sepsal Giovanni Boccaccio své nejznámější dílo, Dekameron. Katolická církev ale dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století. Vyškrtnut z Indexu byl až v roce 1900.
Mezi další autory této doby patří například Dante Alighieri (Božská komedie) nebo Francesco Petrarca. (Zpěvník)
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA DÍLA A SMYSL DÍLA
Dílo velice ovlivnila morová epidemie. Podle mě se dílo snaží ukázat, že i při katastrofě se mohou lidé bavit a mít se dobře. Kniha klade důraz na mezilidské vztahy. Popisuje konflikty z obyčejného života a řešení společenských problémů. Dílo je také silně nábožensky ovlivněné. Často se autor nebo vypravěči obrací k Bohu jako například v příběhu o svatému Ciappellettovi. Příběhy se většinou týkají nižší nebo střední vrstvy, ale vypráví lidé z vyšší vrstvy.
KOMPOZICE
Dílo obsahuje sto novel převážně s humorným nebo erotickým zaměřením. Příběhy jsou rozděleny do deseti dní. Vypravěč má autorský postoj, vypravuje v ich-formě. Samotné příběhy jsou ale psané v er-formě. Autor se spíše než detaily příběhů, zabývá okolnostmi vzniku konfliktů a následným řešením. Příběhy jsou poměrně krátké.
ČASOPROSTOR
Děj se odehrává v roce 1348, kdy ve Florencii vypukla morová epidemie. Vypravěči tráví dva týdny v palác s nádvořím, který je skrytý daleko od města.
JAZYK
Středověká filozofie (pozemský život je pomíjivý, důležitý je posmrtný) - „Je přece najevě, že všechny pozemské věci jsou pomíjející a smrtelné a krom toho – jelikož jsou samy o sobě i mimo sebe samá nesnáz, starost a námaha – podléhají nesčíslným nebezpečím, takže my smrtelníci, žijící mezi nimi a z nich, nemohli bychom ani uprostřed nich žít, ani se jim vyhnout, kdyby nám k tomu neposkytovala sílu a obratnost zvláštní milost boží.“
Archaismy - jinoch, biřic
Historismy - odpustky, čeledín, podkoní
Hyperbola – tisíceré vzdechy
Přímá řeč – Gualtieri jim však odpověděl: „Přátelé nutíte mě k něčemu, co jsem se rozhodl neučinit vůbec…“
Nepřímá řeč – Častí mužové mu odpověděli, že se vším souhlasí, jen když se hodlá oženit.
Dále nalezneme v díle spoustu metafor. Je psané spisovnou češtinou. Často se zde nacházejí dlouhá souvětí (renezanční perioda). Občas se zde vyskytuje i neobvyklý slovosled.
CHARAKTERISTIKA POSTAV
Ciapelleto: špatný životní styl, lhář, zloděj, nežije počestným životem, vychytralý
Andreucci z Perugie: důvěřivý, upřímný, vytrvalý, má štěstí v neštěstí, trochu bázlivý
Masetto: vychytralý, chytrý, fyzicky zdatný, pohledný
Guiglielmo Rossiglione: naivní, krutý, falešný, výbušný, zbabělý
Guiglielmo Guardastagno: statečný, zamilovaný do vdané ženy, čestný, ale podvedl přítele
Nastagio: bohatý, promrhává jmění, nešťastný, beznadějně zamilovaný, vychytralý
Lodovico: syn šlechtice, zamilovaný do Beatrice, odvážný, vytrvalý, vychytralý
Beatrice: vdaná žena, chytrá/vychytralá, pohledná, lhářka, podvádí manžela
Calandrino: prostoduchý, hloupý, důvěřivý, zoufalý, výbušný (bije manželku)
Bruno a Bruffalmacco: šprýmaři, krutí, neupřímní, nejsou dobří kamarádi
Gualtieri: markýz, namyšlený, chladnokrevný, nedůvěřivý, vychytralý, dle mého názoru zlý (tvrdil manželce asi dvanáct let, že dal zabít obě jejich děti, a zkoušel ji vícekrát než bylo nutné)
Griselda: oddaná svému manželi, vytrvalá, z nižší vrstvy, pohledná, dle mého názoru chladnokrevná a bezcitná, nechá si vše líbit"