Dobro

Kategorie: Filozofie

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Seminární práce na téma dobro, která popisuje historický vývoj pojmu spolu se vznikem pojmu a jeho význam. Dále se práce zabývá historickým výkladem pojmu, kde se hledá podstata dobra, jeho chápání ve starověkém Řecku, ve středověku, v osvícenství, ale i novodobé názory. Filozofický význam pojmu z hlediska morálního, semiotického a ideologického. Kapitola o obecném dobru pojednává o obecném chápání pojmu. V závěru práce je popisován vztah mezí dobrem a zlem a jejich vztahem a poměrem. Práce obsahuje i poznámkový aparát a bohatý odkaz na literaturu.
Obsah:
1. Obsah
2. Historický vývoj pojmu
3. Historický výklad pojmu
4. Filozofický význam pojmu
5. Obecné dobro
6. Dobro a zlo
7. Závěr
8. Seznam použité literatury
9. Seznam rozšiřující literatury
Úryvek z práce:
"HISTORICKÝ VÝVOJ POJMU
Historicky se vyvinul výraz „dobro“ jako substantivizace adjektiva „dobrý“, které v důsledku dlouhého vývoje sahajícího až do středověku získalo velmi rozmanité významy. „Dobrý“ hlavně znamená: vhodný, schopný, způsobilý - ve smyslu účelného; důsledný znamenitý, řádný; potěšující, příjemný - v psychologickém smyslu; krásný, dobrotivý, nápomocný, přiměřený. Specificky mravní význam se vyvinul pravděpodobně teprve pod vlivem latinského „bonus“ po rozšíření křesťanství, zvláště přiřazením výrazu „dobrý“ k abstraktním mravním zákonům křesťanství a feudální stavovské morálky. Z těchto významů se vyvinulo i „dobro“, které je tedy rovněž velmi mnohoznačným výrazem.1)
HISTORICKÝ VÝKLAD POJMU
Hledání podstaty dobra, určitého mravního ideálu každé epochy či filozofické školy, se táhne celou historií od nejstarších dob.
Již v antickém Řecku se objevuje pluralita názorů na daný problém. Pro někoho se stává „dobro“ středem úvah jako rozhodující idea: „dobro“ je zdrojem jsoucna všech idejí a jeho poznání znemožňuje člověku konat zlo. V říši idejí stojí nejvýše „idea nejvyššího dobra“. Ta je v jistém smyslu ideou idejí. „Nejvyšší dobro“ je nadřazeno všemu ostatnímu jako nejvyšší cíl, je posledním a konečným cílem světa. Ze spojení „ideje nejvyššího dobra“ s názorem, že na světě idejí se člověk podílí nesmrtelnou duší, pak vzniká názor, že cílem člověka je osvojit si „nejvyšší dobro“ tím, že se pozdvihne do nadsmyslového světa. Tělo a smysly jsou pak pouta, jež mu v tom zabraňují.2)
To je však pouze jeden z možných výkladů. Sám obsah pojmu, chápaného jako vrcholný účel života, je však však v samotné řecké filozofii podstatně rozmanitější: může to být také například blaženost, štěstí, umírněná slast, duševní vyrovnanost, nenáročnost atd.
Středověké myšlení vztahuje vždy hledání „dobra pozemského, světského“ k „dobru svrchovanému, náboženskému“, jímž je Bůh...."

Tweet

Diskuse