1.	Čtyři tisíce let starý rituál. Vánoce na Kysúci, Svantovítovy dožínky na Rujaně, a Apollónův svátek ve Spartě

2.	Počátky světa. Král muž aneb slovanská varianta indoevropského mýtu o stvoření světa, lidí a spořádané společnosti

3.	Počátky Čechů. Pověst o příchodu Čechů a pověst o příchodu Chorvatů

4.	Počátky vlády. Přemyslovská pověst, Přemysl, Libuše a založení Prahy

„Počátky vlády. Přemyslovská pověst, Přemysl, Libuše a založení Prahy.
Str. 101; 3; 1-1; 2-7
Hlavními prameny pro mýtus o Libuši a Přemyslovi a také o dívčí válce jsou Kristiánova legenda a Kosmova kronika, (…).
Str. 102
Diffundente sole je zde brána jako pozdější zpracování Kristiána.
Str. 103-104
U Kosmy je linie příběhu jiná než u Kristiána. Je zde rada Libuše, kde hledat knížete. Pak teprve následuje založení Prahy a také zná dívčí a luckou válku. U Kristiána si lidé žádají radu od bezejmenné věštkyně a dostanou hned dvojí odpověď: založit Prahu a najít si knížete. Jako důvod je uveden mor. Dívčí a luckou válku nezná.
Str. 105-106
U Kosmy je pověst o založení Prahy a hledání knížete dějově stejná (rozborem) a je tedy možné, že pověst o založení Prahy se nenachází tam, kde by být měla, tedy při hledání knížete. Tím by se Čechové zeptali na stejnou otázku a dostali (tak jako u Kristiána) dvojí odpověď.
Str. 107
Kosmas vynechal skutečný důvod proč lid žádal kněžnu o knížete. Pověst o muži, který prohrál při a stěžoval si na ženskou vládu je spíše dovětkem k dívčí válce, tedy jak se nastolila vláda mužů. Do té doby nosily ženy mužské šaty a účastnili se válečných tažení. Kosmas se především snažil o vysvětlení jevů jeho současnosti. K uspořádání společnosti (knížete a podrobení lidu) využíval jako předlohu biblický text o vzniku královské moci u Židů v první knize Šalamounově.
Kosmas se v Libušině řeči přiklonil na stranu argumentu krále o volbě lidem a neodvolatelnosti tohoto aktu.
Str. 110; 2; 1-1; 5-10
O Kosmově předloze víme především to, že se její dějový sled v zásadě shodoval s Kristiánovým. Má ovšem více dějových prvků než Kristián a na druhé straně víme, že Kristián svou předlohu zkracoval. Vše, co tedy má Kosmas navíc, mohlo být již součástí jejich společné předlohy a u Kristiána to padlo za oběť krácení.
Str. 110
V Kristiánově textu se o příčině žádosti lidu o radu objevuje mor. Někteří badatelé to vysvětlují jako morální mor, ale „pestilentia“ a „pestis“ znamenají jedině epidemii.
Str. 111
Kristiánovo založení města se objevuje u sofistů – ti kladou na počátek stav bídy a teprve nutnost obrany je donutila postavit města a teprve rozum od bohů prosadil zdravé zákony.
Str. 112
Podle J. Ludvíkovského je text (Kristián) možné rozdělit na část učenou a lidovou. V části lidové je možné najít tvrzení, že předchůdcem „krále“ je „medicineman“ (lékař a mág). Takže spojení Libuše a Přemysla je „svatým sňatkem“ (podobným jak jej známe ze staré Mezopotámie: spojení panovníka a hlavní kněžny-prostitutky) a Přemyslovo oráčství jako „svatá orba“. Jde tu tedy o rituály spojenými se štěstím určité skupiny a za lék proti moru (toto tvrzení by stačilo pouze za předpokladu, že slovo „pestilentia“ znamená hladomor).
Str. 113
Rituál o zahánění moru magickou orbou můžeme sledovat z hlediska etnografického. Již v 8. st. v pozdně merovejském „státě“ je zaznamenán tento obřad: panny, vdovy a neplodné ženy v noci vyorávají brázdu kolem vesnice (města, …) a do brázdy zasévají písek. Jde o symbol neplodnosti zabraňující šíření moru. Jde o „orbu naruby“ oproti tradičnímu jarnímu rituálu kdy se naopak měla zvýšit plodnost.
Str. 116
Tradice magického oborávání je jistě společná indoevropská minulost. Brázda (rituál) se vyorávala při zakládání hradu a vesnic (Řecko a Řím – města) a to i s magickým významem ochrany nového sídla. Tento rituál je dochován u většiny Slovanů, např. na Rusi.
Str. 121
U kovářského řemesla je tradice, že jsou to také znalci a uživatelé magie. Slovanské slovo „kouzlo“ má svůj původní význam „kovářská práce, kování, kovaný výrobek“ a tento význam přechází v další „chytrost, čarování“. V archaické tradici je kovář spojován s podzemím, s „oním světem“, s chtonickými bytostmi (skřítci, obři). Dělí se na dva typy: kovář kamene a hlíny a poté kovář ohně a železa. Je pro ně typické sloveso „spoutávají“. V mytologii často pomáhají spoutat zlo do okovů. Jsou tedy také jediní kdo „kují“ manželský svazek.“

V práci se objevují hrubé pravopisné chyby a překlepy.
V práci jsou uvedena čísla stran, z nichž jednotlivé výpisky pocházejí.