"Před chvílí jsi usnula
Snad se rozednívá
a snad je to měsíc
ty ležíš na mých polštářích
a všemi pražskými nádražími
přijíždějí jako každé noci
vlaky se zbraněmi ze Sovětského svazu
Přítomný čas a pohled LS na detaily (ty ležíš na mých polštářích) mu nedovoluje oddělit dvě ,,reality“ tak mocně, že by poslední trojverší chápal izolovaně jako projev vnější reality z pohledu ONOHO, nezúčastněného. Je to jako přímá řeč, kdy LS říká, že ve všech pražských nádražích, tak jak to viděl on, přijíždějí vlaky. Navíc spojka a v poměru slučovacím nás v tom jen utvrzuje. Bez ní už bychom to mohli oddělit snadněji. S tímto by jistě souhlasila i Zandová, která píše:,,Bondy prezentuje ve sbírce Toální realismus silně subjektivně vnímanou skutečnost, […]. Bondy připojuje k obecně lidským své takříkajíc ,,osobní kategorie“, své osobní formy nazírání, které vymezují jeho individuální vnímání, poznání a ztvárňování.“ Rozpor však vidím v tom, že Zandová tyto kategorie přivlastňuje pouze subjektu díla, nikoli však LS, do něhož se v některých básních rovněž promítají.
Tyto dva přístupy jsem notně zredukoval a mírně zkritizoval, což neznamená, že se mýlí. Ani jeden se nemýlí, přesto jim celistvá pravda o LS uniká. Nebudu si nárokovat objev či oprávněnost mých tvrzení, na to nemám prostor, ale jde mi především o mírnou provokaci a vyzkoušení si syntézy těchto definic LS, což učiním na následujících stránkách mé práce.

Definice ,,LS“ Totálního realismu (a shrnutí)
Zandová: LS obsahuje dvě roviny: Ich (vnímající osoba), Es (emociální osoba). Mezi těmito rovinami neexituje spojník ve formě NadJá (hodnotící a komentující), čímž LS rezignuje na překonání distance mezi vnitřní a vnějí realitou. Na základě tohoto předělu pak vzniká ve sbírce pnutí, nepochopitelnost, jež ozvláštňuje (a tím pádem působí) Bondyho poezii. Vnější svět se stává pouze fasádou.
Má výtka: Tento model funguje pouze u několika básní. Shrnout to na celou sbírku je nemožné, jelikož se explicitně vyjadřují soudy o vnější a vnitřní realitě, u jiných básní pak dochází k tomu, že je tento princip upozaděný na úkor surrealistické obraznosti či lyrického momentu, kde se rozdíl vnějšího a vnitřního stírá ,,všezahrnující“ absurditou. Jak se s touto metodou podaří interpretovat například verše: ...ale venku už svítá/ a já zbůhdarma promarnil noc/ zatímco to všechno je pryč/ a my vlastě nechceme-li umřít/ musíme začít znovu. Sbírka je mnohotvárnější a její intepretace nejednoznačná, což je logické vzhledem k metodám, k nimž se Bondy uchýlil.
Bondy: Citace viz výše. Bondy ještě dodává:,,V jeho základu [totálního realismu] stojí buď prolnutí dvou významových rovin o nestejné informační hodnotě, případně přiřazení vnitřních psychologických procesů k vnějším přírodním, společenským a často i politickým aktuálním děním.“
Z Bondyho komentářů k ,,totálně-realistické“ metodě bychom mohli vybrat jistě spoustu zajímavých informací, se kterými se dá souhlasit (jako souhlasím s touto citací!). Předně, potvrzuje mé výtky vůči Zandové, která jako by prolnutí zmiňovaných dvou rovin neviděla. Píše sice, že dochází ke vtěsnání obou do jednoho vědomí, avšak bez spolupráce, ovlivnění. Prolnutí je to slovo, které jsem hledal. Dvě roviny (možná tři? Viz níže) pak sebe navzájem ovlivňují, spolupracují a hlavně, dostávají sjednocení v ,,myšlení“ LS, což je věc, kterou Bondy svojí definicí opomíjí. LS zastřešuje celou sbírku, komentuje onu ,,vnější realitu“, ač často implicitně. Kdyby se udělaly na začátku uvozovky, nemohlo by dojít k poškození básnického materiálu, naopak, z implicitního by se stalo explicitní. Celá sbírka je totiž promluvou LS, jež má více podob a úkolů, které plní a které matou čtenáře svojí obsáhlostí. "