1.	Radiové vlny

2.	Infračervené záření IR

3.	Ultrafialové záření UV

4.	Rentgenové záření RTG

5.	Záření gama

6.	Vlastnosti elektromagnetického vlnění

7.	Elektromagnetické spektrum

" Elektromagnetické záření je jednou z nejrozšířenějších forem hmoty v přírodě. Podle vlnové délky (popřípadě frekvence) rozlišujeme několik druhů elektromagnetického záření. Platí:
kde: L vlnová délka záření, c…rychlost světla ve vakuu, f…frekvence záření.
Spektrum elektromagnetického záření představuje škálu s rostoucí frekvencí od radiových a televizních vln (střední, krátké, velmi krátké vlny), přes světelné záření (infračervené, viditelné-červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá,fialová; ultrafialové záření), rentgenové záření po záření gama a kosmické záření.

Radiové vlny
(L = 30 km - 0,03 mm)
dlouhé vlny (= 2000 m - 1000m); střední vlny (= 600 m - 150 m); krátké vlny ( = 50 m - 15 m); velmi krátké vlny (= 15 m - 1 m); mikrovlny ( = 1 m - 0,03 mm);

Infračervené záření IR
(L = 10-3 m - 790 nm)
Je neviditelné záření, které je v sousedství červené části světla. Ve spektru elektromagnetického záření se nachází v oblasti mezi červeným viditelným světlem
(L 7,9*10-7 m) a mikrovlnným zářením (L= 1 mm). Zdrojem tohoto záření jsou všechna zahřátá tělesa. Infračervené záření proniká vzduchem i mlhou lépe než světlo, ale pevné látky, zejména kovové, ho pohlcují více než světlo. I když je toto záření neviditelné, jsou zařízení, které nám ho umožňují „vidět“ nebo fotografovat tělesa vysílající IR záření. IR záření se využívá v lékařství k ohřevu kůže a podkožních vrstev při léčení některých zánětových onemocnění."