Seminarky.cz > Seminárky/Referáty > > Esej: Edvard Beneš a Mnichovská dohoda

Esej: Edvard Beneš a Mnichovská dohoda


Kategorie: Historie

Typ práce: Eseje

Škola: Západočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická, Plzeň

Charakteristika: Práce se ve formě eseje snaží přiblížit události okolo přijetí Mnichovské dohody očima prezidenta Edvarda Beneše. Autorka se pomocí podložených argumentů snaží Benešovo jednání obhájit a zároveň se krátce zamýšlí nad tím, co by se stalo v případě odmítnutí dohody.

Obsah

1.
Úvod
2.
Stať
3.
Závěr

Úryvek

"Padouch nebo hrdina? Prezident Edvard Beneš bývá posuzován rozporuplně. Lze o něm říci, že se jedná o jednu z nejkontroverznějších postav československé politiky, možná i celých českých dějin. Jeho odpůrci mu vyčítají slabost, když souhlasil s přijetím Mnichovské dohody, dále orientaci obnovené republiky na Sovětský svaz a přijetí demise demokratických ministrů v únoru 1948 - tedy podíl na převzetí moci v ČSR komunistickou stranou. Benešovi bývá vytýkáno i jeho pojetí prezidentské funkce za druhé světové války jako nikdy nepřerušené. Palčivým tématem je rovněž odsun Němců a tzv. Benešovy dekrety. Pravdou však zůstává, že Edvard Beneš patří k „otcům zakladatelům“ československého státu. Sám Tomáš G. Masaryk v Benešovi viděl svého nástupce a uznale o něm prohlásil, že „bez Beneše bychom republiku neměli.“ Zásluhy Edvarda Beneše jsou též uznané zvláštním zákonem, jímž je zákon č. 292/2004 Sb., známý také jako tzv. Lex Beneš.

Můžeme opravdu Edvarda Beneše vinit z toho, že dvakrát zaprodal Československo totalitním diktaturám? Máme právo tuto vinu přičítat pouze jemu a přehlížet přitom souvislosti a kontext doby? Tendence hledat jednoho konkrétního člověka, který „za všechno“ může, je přirozená, i když poněkud primitivní. Člověk v čele státu nikdy nestojí sám, nepřipravuje sám všechny postupy a opatření, neprovádí všechna nařízení osobně. Samozřejmě, že prezident je jakýmsi symbolem a ztělesněním státu, proto se k jeho osobě upínáme, ale ani tehdy bychom neměli zapomínat, že stát nestojí osamoceně uprostřed světa. Je obklopen jinými státy a jejich představiteli. Může tedy za odstoupení československého pohraničí v roce 1938 Beneš – nebo za to mohou Hitler, Chamberlain, Daladier a Mussolini? A co třeba sudetští Němci? Nebo Stalin či Společnost národů? Na položené otázky se těžko hledá správná odpověď. Možná žádná taková ani neexistuje. Jednoznačně nelze ukázat na jednoho, „který za to může“, ale mnoho lidí by takové zjednodušení uvítalo. Historie 20. století je velmi těsně spjata s přítomností a současnou politikou či ekonomikou, je stále živá a o její výklad se snaží kromě historiků politici, publicisté i naprostí laici. Každý člověk má řadu možností, jak si utvořit a prezentovat své názory. I proto je těžké nalézt shodu a mnohá témata prostě označíme jako „kontroverzní“.

Není pochyb o tom, že bodem zlomu pro hodnocení Edvarda Beneše byl rok 1938. V tomto roce toho ovšem bylo zlomeno více – hrdost československého státu, jeho naděje a v neposlední řadě i Beneš sám. Jak můžeme vinit člověka ze zrady, když byl sám zrazen? Jak mu můžeme vyčítat slabost, když byl vyčerpán a stál by proti velkému nepříteli sám?"

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x52d30ee8393dd.zip (14 kB)
Nezabalený formát:
Esej_EB.doc (47 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse