1.

Úvod

2.	Pojem eutanazie

2.1	Proč vzbuzuje takový zájem

2.2	Druhy eutanazie

3.	Způsoby řešení

3.1	Paliativní péče

4.	Rodina a eutanazie

4.1	Argumenty pro eutanazii

5.	Eutanazie v jiných zemích

5.1	Eutanazie v Nizozemí

5.2	Eutanzie ve Velké Británii

5.3	Eutanazie v Austrálii

6.

Závěr

7.	Seznam použité literatury

8.	Referát ze semináře

8.1	Tragický příběh - automobilová nehoda

8.1.1

Řidička usmrtila dva muže

8.1.2

Jak se dalo smrti předcházet?

"2.2 Druhy eutanazie

Rozlišuje se eutanazie pasivní, aktivní, vyžádaná, nevyžádaná, dobrovolná, nedobrovolná. Aktivní ukončení života na žádost umírající osoby podáním smrtících prostředků hovoříme o eutanazii aktivní, přesněji řečeno o vyžádané a chtěné eutanazii. Vynechání léčby v beznadějném stavu nemocného jde o eutanazii pasivní, přesněji nevyžádanou a nechtěnou. Eticky přijatelná možnost se zdá být spíš pasivní eutanazie (ponechání zemřít) než aktivní (podáním smrtícího prostředku). Na druhé straně je zřejmé, že usmrtit, a nechat zemřít, jsou skutečnosti z morálního hlediska zcela odlišné. Nechá-li se pacient zemřít, je příčinou smrti jeho choroba, je-li ale usmrcen, je příčinou smrti zdravotníkem podaný smrtící prostředek. (Goldmann, Cicha, 2004)

3. Způsoby řešení

„Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno“.
Indické přísloví
3.1. Paliativní péče

Paliativní péče, nebo-li úspěšná medicína poskytuje aktivní, úplnou péči o nemocného, jehož onemocnění nereaguje na kurativní léčbu. Cílem je kvalita života nemocného zajištěná nejen léčením bolesti a jiných příznaků, ale i pomocí v řešení sociálních, psychologických a duchovních problémů. Paliativní medicína respektuje umírání jako normální proces, který neurychluje, ani neprodlužuje. Poskytuje tedy účelnou aktivní a komplexně vysoce odbornou paliativní péči. (Kořenek, 2002)
„Tato paliativní péče vznikla z hospicové péče, která pečuje o nemocné v terminálním stádiu onemocnění a o umírající. Paliativní péče by měla být aplikována nejen u nemocných s pokročilým onkologickým onemocněním, ale také u nemocných s neurologickými degenerativními chorobami. Paliativní péči potřebují dále nemocní s AIDS a také vlastně všichni pacienti v pokročilých stádiích svých chronických onemocnění.“ (Kořenek, 2002, s.155)
To, co pacienti v oné době potřebují místo další neplodné léčby je totiž přiměřená a detailní pozornost, která zmírní, anebo, pokud to lze, odstraní jejich fyzické a emocionální potíže, přičemž se k dosažení uspokojivého výsledku využije všech vhodných metod a pracovníků, jaké poskytuje moderní medicína. Dále potřebují vřelou lidskou oporu, přiměřenou otevřenost při poskytování nutných informací a rozhodování, čemu dávají pacienti přednosti. Také potřebují pečovatele, kteří se snaží jednat podle těchto zvolených přání. Ačkoli se paliativní péče pokládá za nejvhodnější pro všechny, kdo spějí ke konci, anebo se nacházejí na konci života, její metody by se měly užívat, kdekoli je třeba. (Pollard, 1994)
Tato léčba by měla zajistit terminálně nemocným co nejlepší kvalitu života až do smrti. Jednou ze zásad je, že léčba prodlužující život by neměla nemocnému přinášet víc utrpení než prospěchu. Nemocní by neměli podstupovat léčbu, která se jeví jako zbytečná a lékaři by takovou léčbu neměli ani indikovat.(Goldmann, Cicha, 2004)"

Přílohou je referát ze semináře o tragickém konci jedné automobilové nehody.