1.

Úvod

2.	Extrémní multipartismus

2.1	Koncept extrémního multipartismu

2.2	Antisystémové strany

2.3	Rozbor multipartimu

3.

Závěr

4.	Použitá literatura

"Extrémní, neboli tzv. polarizovaný multipartismus je jedním ze stranických systémů. To je věta lehce vyslovená, ale mnohem těžší – minimálně pro studenta jako já – je pod ní si něco představit. Jestliže mám začít od začátku, je třeba pozastavit se už u termínu ‚stranický systém‘. Stranický systém je celek, sestávající se z nejrůznějších vlivů a vzájemného působení politických stran uvnitř státu, popř. politického útvaru. G. Sartori se dokonce domnívá, že „každá strana je funkcí (v matematickém smyslu) jiné strany a reaguje na chování ostatních stran.“ Tento systém proto nezahrnuje pouze strohé konstatování o počtu, případně charakteru, síle a velikosti stran pohybujících se v politickém spektru. K vytvoření plastičtějšího obrazu o politické realitě je třeba brát v úvahu i další faktory, jako jsou kupříkladu podmínky, za nichž strany působí, jejich vzájemné vztahy, prostředky, jimiž získávají podporu, či taktika a strategie, kterou používají v soutěži s jinými politickými stranami.
Především je třeba soustředit se na tzv. relevantní strany, což jsou strany, disponující buď dostatečnou autoritou k ovlivňování politického děje nebo orientované na potenciální vládnoucí stranu tak, aby s ní mohly vytvořit vládnoucí koalici.
V případě extrémního multipartismu se o moc dělí velké množství relevantních stran, které většinou obsadí celou škálu politického spektra. Kromě vládnoucí strany/koalice ve středu (tj. na středních pozicích, nikoli strany orientované na středové doktríny atp.), se tu vyskytuje jakási dvoustranná opozice, která vylučuje spojení opozičních stran a vytvoření alternativní vlády. Tento koncept vychází ze systému dvou navzájem se vylučujících opozic, které tak mají blíž k vládnoucím stranám, než samy k sobě navzájem. Takové protiopozice jsou často tvořeny tzv. antisystémovými stranami, tedy stranami, jež podkopávají podpůrné základy režimu a jsou mu často ideologicky vzdálené. V demokratických režimech se zpravidla existence některých takových politických seskupení připouští, ovšem v kontextu stranického systému mají specifické postavení a bývají tolerovány, pokud získávají zanedbatelnou podporu ve volbách. V opačném případě se ale vláda „vůli lidu“ moc bránit nemůže, uvedená definice ovšem stále platí, protože vzhledem k povaze těchto extrémistických stran často zůstane demokracie zachována leda v názvu státu (případně je do názvu z ideologických důvodů přidána)."

Seminární práce z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně pro předmět Komparace politických systémů.