1.	Představení filosofů

1.1	Subjektivismus

1.2	Agnosticismus

2.	David Hume

2.1

Empirik

2.2	Dogmatismus

3.	George Berkeley

3.1	Subjektivní idealismus

3.2	Solipsismus

3.3	Pojednání o principech lidského poznání

„David HUME
- je představitelem vyhraněného skepticismu
- Hume je empirik = za hlavní způsob poznání považuje zkušenost (abstraktní myšlení je nepodstatné)
- nezabýval se otázkami bytí a existence
- popírá schopnost člověka poznat podstatu věci
- člověk nepotřebuje ke svému životu abstraktní myšlení, poznání obecně platných zákonů, stačí mu, když se vypořádá s tím, jak se mu svět jeví
- lidské poznání je nedokonalé, omezené na smyslovou stránku
- svět je nekonečně proměnlivý – na tuto neustálou proměnu člověk reaguje použitím zkušenosti (empirie)
- abstraktní myšlení má tendenci svět zjednodušovat, abstraktní myšlení vykládá svět schematicky, zjednodušeně – Hume se obává, že abstraktní myšlení spěje k dogmatismu
- abstraktní myšlení nepostihuje rozmanitost a proměnlivost světa
- zdrojem poznání jsou podle něj především počitky a vjemy
- počitky = vjemy, které získáváme prostřednictvím smyslových orgánů
- Humův agnosticismus není výrazem obecného odmítnutí síly lidského rozumu, ale vychází z kritiky tehdy se rozvíjejícího přírodovědeckého a filosofického myšlení

George BERKELEY
- představitelem subjektivního idealismu = uspořádání světa je dílem člověka, svět existuje díky člověku
- podoba světa je totožná s obrazem, jaký jsme si o něm vytvořili = svět je má představa
- svět existuje v takové podobě, v jaké ho chápeme, v podobě, ve které se nám jeví a ukazuje, jestli má svět nějakou utajenou podobu, my ji nepoznáme
- podmínkou existence věcí je jejich vnímání = solipsismus (krajní subjektivismus), (solus = sám, jediný)“