"1. Vznik fonetiky, její obory, fonetická terminologie
Fonetika
- jazykovědná (lingvistická) disciplína zabývající se mluveným jazykem
- využíváme k ní sluch, zrak (mimika obličeje, pohyby rukou), hmat (mluvidla)
- spolupracuje s medicínou, vědou o telekomunikaci, akustikou…
- už ve 4. st. př. n. l. zájem o výslovnost hlásek; až v 18. st. se vyčlenila fonetika
- u nás první Mistr Jan Hus – poprvé popsal výslovnost hlásek
- hledisko fyziologicko-artikulační – jak tvořit hlásky a jak se mění při spojování
- hledisko akustické – zaměřeno na rozbor signálu
- hledisko funkční – zaměřuje se na složky nutné k porozumění, rozlišení významu hlásek
- výslovnost dělíme:
 základní (neutrální)
 (z)běžná (implicitní) – nespisovná
 vybraná (explicitní)
- pojmy:
 fonace – využívání hlasu
 artikulace – využívání mluvidel
 ortofonie – nauka o tvoření a znění hlásek spisovného jazyka
 ortoepie – nauka o spisovném užívání spisovně tvořených hlásek (nauka o správné
výslovnosti, závazná pravidla)
 eufonie – snaha o příjemné znění mluvené řeči (umělecké texty)
Fonetika obecná a speciální
- f. obecná: obecné zkoumání zvukových prostředků
- f. speciální: zkoumání zvukových prostředků z hlediska jednoho jazyka (např. aj, nj, fr…)
Fonetika sluchová a experimentální
- f. sluchová: využívá lidské smysly (sluch, zrak, hmat)
- f. experimentální: využívá ke zkoumání různých přístrojů (např. spirometr)
Fonetika statická a dynamická
- f. statická: zabývá se nějakým obdobím, které je uzavřené, nedochází k dalšímu vývoji
- f. dynamická: pohyb, vývoj (např. v našem období se mění é na í – mléko mlíko atd.)
Fonetika teoretická a praktická
- f. teoretická: něco si přečteme a poučíme se z toho
- f. praktická: získání poznatků v praxi (např. ve škole) využití teoretických poznatků (artikulace)"

Práce obsahuje tabulky o rozsahu cca jedné stránky.