Obsah

1	Fyziologický novorozenec 3

1.1	Vývoj péče o novorozence u nás 3

1.2	Definice základních pojmů 4

1.3	Klasifikace novorozence 6

1.4	Poporodní adaptace novorozence 15

1.4.1

Plíce plodu 15

1.4.2

Cirkulace plodu 15

1.4.3

Adaptace dýchání 17

1.4.4

Adaptace cirkulace 19

1.4.5

Hodnocení dle Apgarové 21

1.4.6

Vyšetření pupečníkové krve 23

1.4.7

Termoregulace 24

1.4.8

Stav vědomí 25

1.4.9

Základní reflexy novorozence 27

1.5	První ošetření novorozence 34

1.5.1

První ošetření ihned po vybavení novorozence 34

1.5.2

Ošetření pupečníku 35

1.5.3

Značení novorozence 36

1.5.4

Kredeizace 37

1.5.5

Podání vitamínu K 37

1.5.6

První vyšetření na observačním sále 37

1.5.7

Resuscitace novorozence 40

1.6	Porodní poranění novorozence 50

1.6.1

Rizika vzniku poranění novorozence 50

1.6.2

Poranění měkkých tkání hlavy a krku 50

1.6.3

Poranění periferních nervů a centrální nervové soustavy 51

1.6.4

Poranění páteře a míchy 52

1.6.5

Poranění kostí 52

1.6.6

Poranění vnitřních orgánů dutiny břišní 53

1.6.7

Poranění kůže 54

1.7	První kontakt s matkou a první přiložení 55

1.7.1

10 kroků k podpoře raného kontaktu – bondingu 55

1.8	Přirozená výživa novorozence - kojení 58

1.8.1

Faktory podporující kojení 58

1.8.2

Faktory negativně ovlivňující kojení 59

1.8.3

Výhody kojení pro matku 59

1.8.4

Výhody kojení pro dítě 60

1.8.5

Psychologické faktory kojení 60

1.8.6

Fyziologie laktace 61

1.8.7

Složení mateřského mléka 64

1.8.8

Rooming-in 66

1.8.9

Technika kojení 67

1.8.10

Poloha dítěte u prsu 67

1.8.11

Správná technika sání 72

1.8.12

Délka kojení 73

1.8.13

Alternativní způsoby krmení novorozence 73

1.9	Koupel novorozence 74

1.9.1

První koupel novorozence 74

1.9.2

Běžná koupel novorozence 74

1.10	Screeningová vyšetření 76

1.10.1

Laboratorní vyšetření 76

1.10.2

Klinický screening 78

1.10.3

Selektivní screening 81

1.11	Kalmetizace 82

1.12	Propuštění novorozence domů 83

1.13

Zdroje 84

"Pokud není bronchiolo-alveolární systém plic adekvátně zásoben plicním surfaktantem, paralyzujícím retraktivní síly povrchového napětí, dochází po narození ke kolapsu méně provzdušněných alveolů a k nerovnoměrnému provzdušnění plic.
Surfaktant je svou biochemickou povahou lipoprotein, tzn. Směs lipidů a proteinů. Skládá se z 85% z fosfolipidů, 10% specifických proteinů a 5% neutrálními tuky.
Nejvýznamnější složkou jsou fosfolipidy. Základem fosfolipidů je kyselina fosfatidová, která představuje glycerol, který na sebe váže zbytek kyseliny fosforečné, na druhé straně dva acyly mastných kyselin. Tudíž se jedná o diacylglycerofosfát. Svými vlastnostmi patří fosfolipidy mezi amfifilní molekuly (mají část hydrofilní i lipofilní). Hydrofilní část je ve vodě smáčivá a lipofilní je ve vodě nesmáčivá. Díky tmu se fosfolipidy hormadí na fázovém rozhraní, v případě alveolů tedy na rozhraní kapalina/plyn s orientací polárních částí směrem k vodné fázi, a vytváří na povrchu jednovrstevný film. Kvantitativně hlavní fosfolipidem je fosfatidylcholin neboli lecitin (885%), další v pořadí je fosfatidyllglycerol (10%). Funkčně hlavní látkou snižující povrchové napětí alveolů je acyl kyseliny palmitové (dipalmitoylfosfatydilcholin).
Specifické proteiny po stránce kvantitativní tvoří jen malou část surfaktantu, ale mají značný význam funkční a to jak ve vztahu k účinnosti a stabilitě fosfolipidové vrstvy, tak ve vztahu k obranyschopnosti plic.
První dechy po porodu
První aktivní dechy nastartují celou kaskádu na sebe navazujících změn, které zahrnují:
• přestavbu fetální cirkulace na novorozenecký typ,
• resorpci fetální plicní tekutiny (očistu plic),
• vytvoření celkového plicního objemu (TLV), funkční reziduální kapacity plic (FRC) a dechového objemu (VT).
Provzdušnění, průnik vzduchu do plic, indukuje kromě vytvoření retraktivní, smrštivé síly povrchového napětí i následné vybudování negativního interpleurálního tlaku a intersticiálního tlaku. Současně se zvyšuje tenze kyslíku v alveolech, roste alveolární PO2. Finálním efektem sekvence těchto změn je výrazný vzestup krevního a lymfatického průtoku plícemi (http://asistentky.porodnice.cz/adaptace-dychani).
1.4.4 Adaptace cirkulace
Placenta obsahuje významné množství - zhruba jednu třetinu, celkového objemu krve plodu. Pokud ihned po porodu nedojde k podvázání pupečníku, pokračuje průtok krve umbilikálními cévami ještě asi 2 – 3 minuty a tím se do krevního oběhu novorozence dostává další krev, tzv. placentární transfúze. Při nadměrné transfúzi vzniká zvýšený objem krve u novorozence a tím i zvýšené množství erytrocytů (nad 5,9 x 1012 / l) a vysoký hematokrit (nad 0,65), což vyžaduje zvýšené nároky na práci srdeční. Z klinických zkušeností vyplývá, že nejvhodnější je střední stupeň placentární transfuze, tj. zaškrcení pupečníku po prvním vdechu, při kterém dojde u novorozence k rozvinutí plic a naplnění plicních cév krví. Po porodu se krevní oběh v souvislosti se začátkem dýchání významně přestavuje. Postupně se začínají zavírat doposud důležité spojky vedoucí krev z pravé do levé části srdce (foramen ovale, ductus arteriosus Botalli). Plíce a jejich oběh tedy nyní přebírají úlohu fetoplacentárního oběhu."

Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 7 stran.