1.

Úvod

2.	Vysvětlení základních zákonitostí lidské psychiky

3.	Učitelova dílna

4.

Shrnutí

5.

Závěr

" Čtvrtá část s názvem Shrnutí pojednává obecnější témata spojená především s učitelovou organizací učiva (jak vybírat činnosti pro hodinu, jak plánovat kury, jak hodnotit ap.). Na závěr knihy zařadil Petty podstatnou kapitolu s výstižným názvem Jak vyučovat a nezbláznit se. A tak i když záměrem celé publikace bylo zásobit pedagoga praktickými strategiemi k co nejlepšímu zvládnutí vyučovacího procesu, na závěr Petty konstatuje, že dokonalosti se učiteli nikdy dosáhnout nepodaří. Není to však nic, čím by se praktik měl trápit – i tak může být dobrým pedagogem. Kniha je v závěru doplněna podrobným předmětovým rejstříkem.
To, co činí tuto publikaci výjimečnou, je vzácná shoda mezi tím, co autor káže a co sám dělá. Nemáme zde na mysli jen Pettyho pedagogickou činnost, z níž při psaní publikace vycházel, ale především způsob, jímž autor své poznatky čtenáři předává. Pokud Petty staví na začátek svého výkladu požadavek, aby byli žáci vyučováni podle posloupnosti: vysvětlení, ukázka, činnost, kontrola, pak především on sám při výkladu jednotlivých témat podle tohoto pravidla postupuje. Každou z kapitol otvírá motivačním příkladem či popisem situace z praxe, která upoutá čtenářovu pozornost. Následuje výklad, v němž se snaží popsat problém, který zmíněný praktický příklad názorně ilustroval. Následně uvádí jak teoretická východiska, z nichž čerpá, tak i další příklady z praxe, které jeho výklad neustále doplňují.
Pozornost čtenáře také aktivuje užitím otázek, úkolů či návrhy na různá praktická cvičení, například v kapitole věnované osobnosti pedagoga nabízí svým čtenářům – posluchačům testovací otázky sloužící k sebeanalýze učitele. Stejně jako na žáky na konci hodiny, tak i na čtenáře Pettyho knihy čekají v závěru jednotlivých kapitol otázky, které mu pomohou zjistit, jak při osvojování a především praktickém aplikování poznatků uspěl.
Věrný svým požadavkům přehlednosti, názornosti a vizuálnosti zařazuje Petty do svého textu bezpočet kreseb Liz Singhové, jejichž námětem se stávají jak nejrůznější situace ve třídě (například konfliktní vztah učitele a žáka), tak i vtipná schémata usnadňující zapamatování postupů popsaných v textu. Autor také využívá různých fontů písma, rámečků, odrážek, odsazení a dalších grafických nástrojů pro přehlednější a snáze zapamatovatelné uspořádání textu. I přes bohatost grafiky se však podařilo udržet jednotný vzhled publikace, bez nepatřičné roztříštěnosti.
Kniha je psána lehký jazykem, který množstvím příměrů, příkladů, metafor i hovorových obratů evokuje spíše mluvený než psaný projev. (Překladateli Štěpánu Kovaříkovi se podařilo text celé knihy udržet na křehké hraně, kdy nesklouzl ani k přílišné hovorovosti ani k akademičnosti. Především různé mnemotechnické pomůcky před něj postavily těžké překladatelské úkoly, v nichž se jeho práce neobešla bez téměř autorské invence. Ovšem na míru vlastního vkladu překladatel poctivě poukazuje v poznámkách, které jsou zařazovány přímo do textu.)"