1.

Úvod

2.	Globalizace

2.1	Člověk a pohyb v globálu

2.2	Globální problémy

3.	Orgány globalismu

4.	Nezaměstnanost

4.1	Politika zaměstnanosti a trh práce

4.2	Zahraniční vzdělávací programy

4.3	Následky nezaměstnanosti na lidský život

5.

Shrnutí

"2.1 Člověk a pohyb v globálu

„Být v pohybu – hledat, pátrat, nenacházet, či přesněji řečeno zatím nenajít – neznamená pro konzumenty ve společnosti konzumentů důvod ke sklíčenosti, ale příslib ráje nebo snad ráj sám.“4
Problém člověka jako individuálního osudu se opět dostává do popředí zájmu, jelikož lze očekávat, že aktivita člověka může vyřešit některé problémy. Člověk je ústředním prvkem v politice, ekonomice a vůbec v celé společnosti. V rámci tohoto problému se do střetu zájmu dostává vědeckotechnický rozvoj. S vědeckotechnickým rozvojem souvisí rozvoj výpočetní techniky a plní jednu z hlavních úloh v ekonomickém životě. Velký význam je kladen na zavádění automatizovaných systémů. Zahrnují široké spektrum problémů počínaje dehumanizací pracovní síly, až po technologické aspekty nezaměstnanosti. Velmi dynamický růst přináší i stinné stránky – civilizační problémy. Jedná se o koncentraci výroby v určitých lokalitách, růst měst, jako je již zmiňovaná megalopolis. Někteří lidé můžou cítit uspokojení a radost z nového věku, elektronického, komputerizovaného, flexibilního světa s vysokou rychlostí komunikace a mobility. Pro typ lidí mající dobrodružnou duši nebo podnikatelského ducha přináší tento svět úžasné možnosti a příležitosti.
„Jedna věc, kterou si ani ti nejzkušenější a nejnáročnější mistři v umění volby nevybírají a nemohou vybírat, je společnost, do které se narodí – a tak jsme všichni na cestách, ať se nám to líbí, nebo ne. Na naše pocity se nás tak jako tak nikdo neptá.“5

Další význam tvoří město Brasilia. To se stalo příležitostí pro architekta a urbanistu Oscara Niemeyera, které bylo pro tohoto modernistického architekta rájem. „Na posud nebydlené náhorní plošině centrální Brazílie bylo možno utvářet obyvatele budoucího města zcela libovolně, být věrný pouze logice a estetice, to vše bez nutnosti kompromisů, natož potřeby obětovat čistotu principů nedůležitým, nicméně neodbytným okolnostem místa a času.“6
Vlastně to byl Le Corbusier, dávající tomuto architektu inspiraci, který tak dal vytvořil duši hmotnou schránku. Jednalo o náměstí uprostřed města s křídly, které by se mohly nezávisle na sobě rovnoměrně rozvíjet dále podle potřeby. Náměstí sloužilo k tomu, aby si lidé zde mohly dát schůzku nebo jako místo, kde člověk mohl vyjádřit svůj názor jako v Hydepark v Londýně. Křídla vycházející z náměstí měly být naprosto shodné s vyjímkou diplomatických obyvatel nebo občanů ve vyšších funkcích, mající lepší vybavení ve svých domech.
„Brasilia možná představovala prostor dokonale strukturovaný pro bydlení homunkulů narozených a odchovaných ve zkumavkách, pro tvory seskládané z administrativních úkolů a právních definic. Ale pro všechny ostatní však byla prostorem oloupeným o vše opravdu lidské – o vše, co život naplňuje smyslem a proč stojí za to žít.“

Tato práce obsahuje graf.