1.	Vznik, projevy a důsledky globalizace

2.	Globální politika národních států

3.	Volný obchod

"Globalizace nejen spojuje, ale i rozděluje; rozděluje, právě když spojuje - příčiny rozdělování zeměkoule jsou stejné jako ty, které podporují její sjednocování. Vedle rozvíjejícího planetárního obchodu, financí, podnikání a informačního toku se dává do pohybu proces „lokalizace, připoutávání k určitému místu. Být v globalizovaném světě omezen místem je znakem sociální degradace.
Je docela dobře možné, že poslední čtvrtina tohoto století vejde do historie jako Velká válka za nezávislost na prostoru. Zaměstnanci se rekrutují z obyvatel dané lokality, a nesou-li břímě starostí o rodinu, domácnost apod., nemohou - li firmu, pokud se přestěhuje jinam, bez problémů následovat
Ve světě po válce s prostorem se stala nejmocnějším a nejžádanějším stratifikačním faktorem mobilita. Ona je materiálem, která přebudovává nové a stále větší část pokrývající sociální, politické, ekonomické a kulturní hierarchie.
Protiklad „blízko – daleko“ má jeden důležitý rozměr a to rozměr vedoucí od jistoty k nejistotě, od sebedůvěry k váhavosti. Být „daleko“ znamená být v nějaké nepříjemné situaci - což vyžaduje učit se cizím pravidlům, bez nichž je možno se jinde obejít. V představě "blízkosti" nám postačují bezbolestně osvojené návyky, a jelikož jde o návyky a znamená cosi lehkého, co nevyžaduje žádnou námahu. To, co známe jako „lokální komunitu“, uvádí v život právě tato opozice mezi „zde“ a „tam“, „blízko“ a „daleko“.
Oddělení pohybu informací od pohybu jejich nositelů znamená že, pohyb informací nabírá na rychlosti mnohem větším tempem než cestování osob.
Levná komunikace znamená rychlé přelévání, přehlušování či vytlačování získaných informací stejně jako rychlý přísun novinek. Prostor se začal „zpracovávat, koncentrovat, organizovat a normalizovat“, a především se emancipoval od přirozených omezení lidského těla. Smršťování prostoru ruší tok času. Obyvatelé žijí v trvalé přítomnosti. Tito lidé jsou věčně zaneprázdněni a ustavičně „nemají čas“.
Díky nové „netělesnosti“ moci zejména ve finanční podobě se držitelé moci dostávají do opravdu exteritoriální situace. Ve fyzikálním světě si budují své přísně střežené domovy a úřady, sami exteritoriální, zbavení obtěžování nevítaných sousedů a odříznutí od toho, čemu lze říkat lokální komunita, nedostupní pro kohokoli, kdo je na rozdíl od nich k této komunitě vázán.
Městské teritorium se stává bitevním polem nepřetržité války o prostor.
Příčiny „odumírání“ národního státu se plně nechápou, nelze ho přesně předpovědět. V dnešním světě chybějí jasné kontrolní páky, tyto chyby případně a pronikavě zachytil Kenneth Jowitt v názvu knihy Nový světový neřád. Po celou moderní éru jsme si postupně zvykali na představu, že řád znamená „mít kontrolu“. Dnes nikdo nemá kontrolu, a není jasné, jak by taková kontrola mohla za daných okolností vypadat. "