"OHROŽENÍ BIOLOGICKÉ DIVERSITY
Během posledních dvou miliard let na naší planetě vzniklo několik set miliónů až několik miliard druhů organismů. Podle odhadů systematických biologických oborů žije v současné době na Zemi minimálně 5 a maximálně až 100 miliónů druhů různých organismů. Pouze něco přes 1 400 000 druhů bylo však popsáno nebo alespoň vědecky pojmenováno. O zbytku, tedy o většině nemá světová věda žádnou bližší informaci. Rozmanitost přírody lze však vyjádřit nejen počtem druhů, ale také počtem genů, které tyto druhy obsahují. Na vyšší úrovni pak biologická diversita představuje rozmanité kombinace druhů ve společenstvech a ekosystémech, které jsou charakteristické potravními sítěmi i sítěmi jiných vztahů.
Rozmanitost života v přírodě – biologickou diversitu – tedy lze označit jako bohatost forem od jednoduchých, genetickou informaci nesoucích struktur, přes druhy až po škálu společenstev těchto druhů. Bohatství informace je tedy prakticky neodhadnutelné.
Díky vlivům prostředí (i organismů na sebe navzájem), které můžeme označit jako přírodní výběr, nové druhy a vazby neustále vznikají i zanikají. Vznik nových druhů – speciace – je proces dlouhodobý. Obvykle trvá několik tisíc až stovek tisíc generací, než se od mateřského druhu odštěpí linie, kterou je možno považovat za druh nový. Průměrná délka života jednoho druhu je pak asi 2 milióny let.
Přirozené vymírání – extinkce – druhů nebo celých skupin druhů je také z paleontologie známo. V historii vývoje života je patrno nejméně 6 „katastrof“. Poslední z nich představuje rychlé vyhynutí dinosaurů na přelomu druhohor a třetihor, tedy asi před 70 – 60 mil. lety. Rychlost vymírání však nikdy pravděpodobně nepřesáhla v dlouhodobém průměru více než asi 10 % druhů za 1 milión let, což je maximálně 1 – 5 druhů za rok.
Ve srovnání s úbytkem druhů rostlin a živočichů dnes, je toto číslo zanedbatelné. Nebývalý úbytek rozmanitosti přírody má dnes na svědomí především člověk.
Hlavní příčiny ohrožení biologického bohatství Země tkví ve stálém růstu lidské populace. S růstem množství lidí také vzrůstá plocha polí, luk a pastvin, zastavěná plocha lidskými sídly a průmyslovými podniky, rozšiřuje se těžba surovin, přibývá skládek odpadů. Přirozená stanoviště rostlin a živočichů tedy mizí. Veškeré lidské činnosti, které považujeme za kultivaci přírodního prostředí například odlesňování, odvodňování, zavlažování mění přirozené podmínky.
Ke komplikovanosti problematiky ochrany životního prostředí (obzvláště z globální perspektivy) často přispívá i řada přirozených dějů. Mnoho látek, které považujeme za nepřirozené – antropogenní, může mít zcela přirozený základ (oteplování, změna výšky hladiny světového oceánu, migrace druhů, šíření nemocí). Platí to ale také naopak. Řada změn, které vnímáme jako „přirozený běh věcí“, má základ v lidských aktivitách. Je posláním přírodních věd odhalit tyto souvislosti a dát tak podklad vědám společenským, které mohou lidské společnosti svými prostředky a metodami naznačit cesty k lepšímu soužití s přírodou."