ÚVOD 3

1	POSTAVENÍ A VÝCHOVA DÍTĚTE V RODINĚ 5

1.1	Výchova dětí ve starověku 5

1.2	Výchova dětí ve středověku 6

1.3	Výchova dětí v novověku 7

2	HISTORIE NEONATOLOGIE 9

2.1	Historie neonatologie ve světě 11

2.2	Historie neonatologie v České republice 12

2.3	Období 1990-2000 14

2.4	Období 2000 – 2007 15

2.5	Období 2008 – 2014 16

2.6	Současná studie 17

3	HISTORIE PEDIATRIE A PÉČE O DĚTI 20

3.1	19. století 21

3.2	První polovina 20. století 22

3.3	Druhá polovina 20. století 23

4	HISTORIE KOJENÍ 25

4.1	Kojení ve starověku 25

4.2	Kojení ve středověku 26

4.3	Kojení v novověku 26

4.4	Kojení v 19. století 27

4.5	Kojení ve 20. století 28

REFERENČNÍ SEZNAM 30
SEZNAM PŘÍLOH 32

"V této době se již ozývají kritické lasy, kdy i Platón ve svém díle „Ústava“ se zabývá v úvaze o správné obci myšlenkou na vytvoření silného státu, který by měl pod kontrolou výchovu dětí, ústavní výchovu, ale i některé stránky rodinné výchovy (Blackburn, 2007). Předpokládal,
že stát bude ovlivňovat výběr partnerů a také populační otázky: „Zařídíme sňatky co možná nejvíc dokonalé“, navrhuje ve svém projektu a vzápětí konstatuje požadavek, vztahující
se ke kvalitě populace, že je třeba, aby nejlepší muži obcovali s nejlepšími ženami
co nejčastěji.“ Děti, které se narodí mimo kontrolu státu, obce a děti neduživé jsou prohlášeny nepravými a neposvěcenými a jsou odstraněny na místě tajném a nezjevném (Svobodová 2009).
Některé z těchto názorů významného myslitele starověku dokumentují jednu z prvních snah
o omezení otcovské moci na úkor zájmu společnosti, i když navrhovaný mechanismus společenských opatření nebyl z dnešního pohledu o nic humánnější.
S příchodem doby císařské objevoval se v některých panovnících záchvěv humanity a snažili se nejrůznějšími nařízeními mírnit těžký úděl sirotků a nalezenců. Octavianus Augustus panující na přelomu letopočtu například přikázal přidělovat podíl obilí opuštěným dětem. Stejně jako v kultuře a umění tak i v sociální oblasti je nutné vyzdvihnout kladný přístup části majetnějších vrstev římské společnosti vyjádřený mecenášstvím. Prvním historicky doloženým dobročinným příspěvkem je dar 400 000 sestercií Helvia Basila. Ten odkázal zmíněnou sumu opuštěným dětem tak, aby z úroků byly tyto děti vyživovány a dostalo se jim náležité finanční podpory, když dospěly (Le Goff, 2005).
1.2 Výchova dětí ve středověku
K určitému omezení otcovské moci došlo již ve středověku, kdy byl otec zbaven práva rozhodovat o tom, jestli dítě bude nebo nebude žít. Děti, vyrůstající v rodinách nemajetných společenských vrstev byly od nejútlejšího věku pověřovány prací, čímž přispívaly nejen ke svému přežití, ale také ke zlepšení existenční situace rodiny, ve které žily. Byly brány jako ekonomická hodnota, pracovní síla, kterou lze téměř bez omezení využívat. V jiné životní situaci se nacházely děti ze zámožných rodin šlechticů. Také zde však byla uplatňována otcovská vůle, která měla svůj základ v materiální sféře středověké společnosti (Kopecký, 2008).
Děti z bohatších rodin byly někdy v péči chův. To ale nebylo žádné velké štěstí. Chůvami nebyly jako dnes ženy kvalifikované a často ani ne rozumné. V již zmiňované Anglii bylo zvykem těsně svazovat nemluvňata do pruhů látky, což samozřejmě nebylo zrovna zdraví prospěšné."