"Na úvod je potřeba si definovat pojem intertextualita. Toto slovo pochází z latiny, přičemž inter – znamená mezi a text z textere – znamená tkát, utkat. Samotná intertextualita je pak založená na vzniku nebo vytvoření druhotné, odvozené komunikace. Vzniká, když se umělecké dílo nebo pouze jeho část stane předmětem pro vytvoření nového uměleckého díla nebo se stane součástí jiného textu. Důležité je říci, že příjemce po přečtení a absorbování prvotního textu vytvoří na jeho základě a na základě svých zážitků a dojmů text druhotný. Původní text je nazýván pretext a nově vzniklý text je posttext. Podle francouzského teoretika Genetta se nazývá transformovaný text hypertextem.
Samotný pojem intertextualita byl pod názvem intertextualité vytvořen francouzskou semiotičkou Julie Kristevou v 60. letech 20. století. Ta však navazovala na ruského teoretika M. M. Bachtina. Bachtin upozorňoval na důrazné rozlišování toho co je v rámci výpovědi moje a co je cizí, převzaté. Řečová zkušenost vzniká v rámci nepřetržitého řetězci prostřednictvím dialogu mezi vlastními a cizími výpověďmi. Říká, že i sama myšlenka vzniká v procesu ovlivňování cizími myšlenkami, a to se odráží v ve formě slovesného vyjádření myšlenky. Podle Kristevy podstata textu spočívá tom, že je uchopitelný pomocí logických a matematických kategorií a v jeho prostoru se kříží mnoho výpovědí z jiných textů."