1.	Biografie F. A. Šporka

2.	Veřejný život hraběte Šporka

2.1.	Šporkův životopis

2.2.	Špitál v Kuksu

2.3.	Špork jako pisatel dopisů

2.4.	Šporkovy styky s umělci

2.5.	Šporkovy soudní procesy

2.6.	Založení tiskárny

2.7.	Belvedér a zámek v Lysé nad Labem

2.8.

Lázně

2.9.	Další veřejná činnost hraběte Šporka

3.	Obvinění z kacířství

4.	Postava F. A. Šporka v českých dějinách

"Špork byl znám svou dobročinností a láskou k chudým, což dokládá například známý špitál v Kuksu. Vynikal prý propouštěním svých poddaných , když se chtěli oženit, odejít do řemesla či na studia. To je však jen velmi přikrášlená podobizna hraběte. Naopak, neustupoval ani žádostem svých nejbližších pracovníků a svolil-li k vyvázání, bylo to obvykle za tvrdých podmínek. Roku 1715 byl dokonce obviněn císařským reskriptem z příliš tvrdého nakládání se služebnictvem.
Hrbě byl vášnivým pisatelem dopisů. Dopisoval si například s Bělěhradem, Ruskem či Litvou. Dochovali se kopie odesílaných dopisů, které nám poskytují informace ze Šporkova soukromí. Jeho hlavním korespondentem byl Karel Josef Grossa, schopný úředník působící ve Vratislavi. Z jeho listů se bohužel nedochoval téměř žádný, ale jsou známy Šporkovi odpovědi. Přítelovi smrti v roce 1732 upřímně želel a pokračoval v korespondenci s jeho synem Karlem Františkem.
Kolem Šporka se objevovalo mnoho literátů, kteří pro něj pracovali. Patřil mezi ně i jeden z největších německých básníků Johan Christian Günther, který napsal 2 básně na Šporka a jednu věnoval Kuksu. Jeho hlavním úkolem bylo však přebásnění Šporkovy edice Křesťanského roku. Špork se zajímal také o malířství. Jeho dá se říci dvorním portrétistou byl daniel Třešňák. Jeho umělecky nejvýznamnější portrét však namaloval Petr Brandl.
Umělcem, který byl s hrabětem svázán nejtěsněji byl rytec a luterán Michael Heinrich Rentz.
Autorem jediného zachovaného Šporkova sochařského portrétu, a to navíc značně idealizovaného, je Matyáš Bernard Braun.
Ve jménu Pravdy a Spravedlnosti a pod jejich záštitou zahájil Špork slet procesů, provázejících celý jeho život. Hrabě nešetřil prostředky, aby dosáhl co nejvíce titulů, roku 1690 komořího, 1691 místodržitele a 1692 skutečného tajného rady. Ostré výpady proti soudnictví, které do svého memoriálu císaři vtělil, mu však přišly draho. Hrabě byl pro své výroky odsouzen k pokutě 20 000 zlatých. Jeho memoriál byl před očima hraběte roztrhán a hozen mu pod nohy. To byla pro něj těžká urážka. Špork dále zanedbával své povinnosti. Nezúčastnil se zasedání ani důležitého sněmu v říjnu roku 1720, kdy šlo o přijetí pragmatické sankce."

Práce má podobu souvislého textu bez výraznějšího členění. Objevují se zde překlepy.