1.	Trestní právo

2.	Chlumecký hrdelní soud a jeho činnost

2.1.	Krádeže, loupeže, žhářství

2.2.	Vražda a infanticidia

2.3.	Čáry a kouzla

2.4.	Smilstvo, cizoložství a jiné mravnostní delikty

3.

Závěr

"CHLUMECKÝ HRDELNÍ SOUD A JEHO ČINNOST

Okolo 16. století byla hrdelní pravomoc přenesena na město jeho pozemkovou vrchností. Představitelem hrdelní jurisdikce byla městská rada, která se v této oblasti řídila jednak obecními právními předpisy, jednak vrchnostenskými instrukcemi, přijímanými obvykle při obnově rady. Městská rada vystupovala jako celek na počátku soudního procesu a v jeho závěru . K výslechům byli vysíláni jenom někteří její členové společně s rychtářem, kteří během času získali v této oblasti cenné zkušenosti, jimiž pak ovlivňovali vynesení rozsudku v radě. Celého průběhu trestního řízení se účastnil městský písař, který vedl písemnou agendu hrdelního soudu. Do radních manuálů zapisoval žaloby a relace o trestných činech, vyřizoval korespondenci městské rady s ostatními právními institucemi ve vězeňských a katovských záležitostech, ve vězení a v mučírně zapisoval výslechy obviněných, stylizoval jejich supliky i reversy a zaznamenával i průběh případné exekuce.
Městský rychtář měl v hrdelním soudnictví též důležitou roli. Jeho povinnosti byly evidovány v přísaze, kterou skládal na počátku svého úřadování.
Rychtář ohledával místa trestných činů , sledoval a zajišťoval provinilce, byl zodpovědný za jejich vězení, účastnil se výslechů a exekucí. V případě, že mu některý z nich utekl, byl povinen jej stíhat. Vedle toho rychtář užíval svého rychtářského práva a sám soudil drobné žaloby, urážky a podobně.

Rychtáři byl podřízen biřic (právní posel ), jenž se staral přímo o vězně, což bylo mnohdy velmi nebezpečné, protože podmínkou útěku z vězení byla likvidace těchto strážců.
Součástí výkonného aparátu byli kati, kteří vytvořili zvláštní skupinu městské společnosti, neboť žili doslova na jejím okraji. Vedle své činnosti v mučírně a na exekučních místech vykonávali také funkci městského rasa, protože vyvolávali městské dobytčí trhy, odstraňovali padlý dobytek, pečovali o čistotu města.
Chlumecký mistr ostrého meče platil městu ze svých pozemků kopu a deset grošů ročního úroku, po příchodu do města měl dát tzv. příjemné.
Kati postupně praxí získali poměrně dobré anatomické vědomosti, které později uplatňovali i při léčení lidí.

Po reformě hrdelního soudnictví v roce 1765 se zásadně změnilo i postavení kata, který se stal tam, kde byl zrušen hrdelní soud, výhradně městským rasem. Poměr obyvatel k němu vycházel ze vžitých vztahů a trvalo ještě řadu let, než byl považován za rovnocenného ostatním obyvatelům.
Při zjištění deliktu se dobrovolný výslech uskutečňoval na radnici, na dvorci šatlavním či v síni šatlavní. Mučírna byla umístěna ve sklípku, do něhož provinilce sváděl kat. Tortura byla mnohdy pro konšele společenskou událostí. Poddanská města pozvala zástupce vrchnosti – hejtmana nebo purkrabího, někdy se zvali i zástupci spřátelených měst. Pro městskou radu byl v mučírně připraven stůl s hojným pohoštěním – dobrým jídlem, drůbeží, rybami, koláči, nechybělo ani pivo a víno. I přes hojnost pohoštění se však kvas v mučírně obvykle odbýval střídmě, avšak v německých městech byly hostiny delší a mnohdy končily pozdě v noci, kdy již byli konšelé zcela zpití.
Po zadržení delikventa došlo k předběžnému výslechu a po něm byla vrchnostenskými úředníky sestavena veřejná obžaloba, kterou v zasedání městské rady přednesl tzv. plnomocník vrchnosti. Provinilci byli přivedeni k ¨obvinění¨a měli možnost obhajoby, v níž zpravidla zdůrazňovali polehčující okolnosti."