1.	Obecný historicko-společenský a kulturní kontext

2.	Instrumentální hudba

3.

Opera

4.

Symfonie

"- melodicko- harmonické období (stejně jako baroko a rokoko)
- uplatňuje se především harmonie (výrazná převaha akordů, akordických postupů a spojů a somezenou samostatností středních hlasů)
- myšlenkově souvisí s racionalismem a osvícenstvím
- zdůraznění významu rozumu v lidském konání a nutnosti vědeckéhpo poznávání (René Descartes : „Myslím,tedy jsem.“)
- inspirace v antice
- v sochařství a architektuře: protiklad barokního umění, jednoduchost, pevný řád, forma, střízlivost,už není smyslem „oslnit“ jako v baroku
- v hudbě: přehledná melodika, jasné členění hudebního tématu, přehlednost hudební formy, inspirace v lidské tvořivosti
- zjednodušení skladatelské práce oproti baroku
- nové hudební formy: cyklická sonáta
-tzv. malý klasický orchestr (haydnovského typu),což jsou smyčce, dechy po dvou bez trombónů a tuby a tympány, smyčcové kvarteto (dvoje housle, viola, violoncello)
- zdokonalení hudebních nástrojů (např. trubka, klavír)

Instrumentální hudba
- navázala na barokní tvorbu a využívala jak zdokonalených nástrojů, tak nových forem
- především sonátová forma, cyklická sonáta, symfonie, a smyčcový kvartet
- významní byli hlavně představitelé 1. vídeňské školy (Haydn, Mozart, Beethoven)
Opera
- prodělala první reformu
- barokní opera tvořila pěvecké kulty a tím byl odsouván přílišnou efektností hudby dramatický účin díla
- Christopher Wilibald Gluck (1714-1787) zreformoval operu - základní požadavek byl dramatická pravdivost; předehra opery měla posluchače připravit na ráz děje"

Práce s nízkou informační hodnotou.