1.	Úvod - fenomén středních vrstev

2.	Základní Kellerovy "postuláty"

3.	Kdo patří mezi střední vrstvy

3.1.	Staré střední vrstvy

3.2.	Nové střední vrstvy

3.3.	Nejnovější střední vrstvy

4.	Strachy a obavy středních vrstev

5.	Nástup globálního věku, aneb jak skončí střední vrstvy

6.	Závěr - "svět sítí"

"Nové střední vrstvy :
Nové střední vrstvy se počínají konstitucionalizovat po ukončení první světové války, za zlatou dobu jejich vzniku bývají považována třicátá let našeho století. Typickým představitelem nové střední vrstvy je zaměstnanec organizace - nejčastěji úředník či drobný manažér ( white-collar ), ale i státní zaměstnanec, lékař,duchovní či prodejce v oblasti služeb. Jejich hlavní devizou na trhu práce je vzdělání a odborná kvalifikace , které jim umožňuje stejný sociální vzestup jako starým středním vrstvám nabytý kapitál. Již z výše uvedeného výčtu je tu zřejmé, že nové střední vrstvy nikdy netvořily homogenní celek, ale že jde o značně nestejnorodou skupinu. Vše bylo umocněno v padesátých letech ad absurdum s ekonomickým vzestupem části dělnictva - tzv. "pracujících bílých límečků". Je ironické, že ačkoli vzestupu nové "úřednické" střední vrstvy není ( až do poloviny století ) v sociologické literatuře věnována prakticky žádná pozornost, sociální mobilita části dělnické třídy je oslavována ( eufemicky řečeno ) jako počátek konce třídní chudoby či jako konečné začlenění dělnictva do Šťastné a prosperující rodiny středních vrstev. Padesátá léta jsou tedy zákonitě dobou vzniku mnoha sociologických teorií, které se fenoménu úspěšného pracujícího dělníka věnují a jimž se dostalo značné pozornosti - je třeba zcela jistě jmenovat alespoň teorii "zburžoaznění", tedy to, že nižší dělnická vrstva se úspěšně integruje ( je pohlcena ) vrstvou střední, či teorii o beztřídní společnosti tvořenou jedinou masivní střední vrstvou. Již zanedlouho se však ukázalo, co se týče ekonomicky úspěšných dělníků, že tito si stále zachovávají zvyklosti a chování typických "blue collars", z nichž vyšli - fixace na rodinu a domácnost, nechuť účastnit se veřejného života středních vrstev, snaha žít přítomností, rozlišováním společnosti na "MY" a "ONI" ( Goldthorp, Lockwood ) a mnohým dalším.Výzkumy dále prokázaly, že nabytou ekonomickou prosperitu tito dělníci vnímají jako cosi přechodného, náhodného, daného příznivým ekonomickým vývojem a ne vlastní činností. Daří se jim souhrou okolností a ohledně budoucnosti se cítí nejistí. Je třeba říci, že jejich obavy byly do jisté míry potvrzeny za ropné krize v sedmdesátých letech. Vraťme se však nyní do poválečného ekonomického boomu padesátých let, kdy se na vrcholu popularity vyhřívá teorie "middle class", společnosti silné střední třídy, vyznávající společné hodnoty a oddávající se s potěšením konzumní kultuře. Díky ekonomickým úspěchům je vytvořen dojem , že "middle class" roste, že se rozšiřuje nejen k nižším vrstvám ( respektive že čím dál větší část dělníků se dostává na standard vrstvy střední ), ale i že z jejího lůna vychází úspěšná generace manažerů, postupně přebírajících moc od vrstvy nejvyšší ( teorie revoluce manažerů ). Teprve budoucnost prokázala, že tyto víceméně naivní úvahy nejsou reálné ( je však třeba zdůraznit, že tyto teorie vznikaly v padesátých letech - tedy v době , kdy půl světa tonul v bezperspektivní komunistické totalitě - což se zcela jistě na jejich vzniku podepsalo ). Přesto však idea masivní, silné a stabilní střední třídy, tvořící základ občanské společnosti přežívá a čas od času se znovuvynořuje jako zombie, podporována lehkovážnými sliby politiků a oslavována ve snech nižších středních tříd ( odtud bylo už blízko k Whyteově teorii "organizačního člověka", tedy teorii, že všichni příslušníci střední vrstvy se nakonec vypracují do manažérských pozic ). Myšlenka na zařízený dům na předměstí s garáží, vlastní vozem ( či dvěma ), barevnou televizí, vzdělanými dětmi, atd. je sice stará již několik desítek let, stále si však (je mírně se proměňujíc s postupujícím technickým vývojem ) zachovává svou popularitu.
Jak je tedy zřejmé, v padesátých letech se vytváří iluze o jednotné střední třídě. Ve skutečnosti, jak Keller podotýká, jde o směs natolik různorodou, že se není schopna sjednotit ani na jediném společném zájmu. Je tvořena minimálně dvěma segmenty - nižší a vyšší střední vrstvou ( i toto pojetí je značně zevšeobecňující, avšak dle ekonomických hledisek jej lze akceptovat ), sám Keller pak střední vrstvu označuje za "složitý a jemně členěný sociální žebřík" . Svět nové střední vrstvy se pak ovšem definitivně tříští a stojí nad propastí v závěru dvacátého století pod vlivem globalizačních tlaků a tendencí a skýtá pak pro tuto společenskou vrstvu obraz nejisté budoucnosti pod křídly mocných nadnárodních koncernů ( viz dále )."

Včetně poznatků z některých Kellerových přednášek.
Práce má špatně zpracovaný citační aparát.