Jan Neruda v kontextu vývoje českého fejetonu, rozsah 10 stran
Obsah:
Úvod

1.

Fejeton

1.1	Vymezení fejetonu

1.2	Vývoj německého fejetonu do 60. let 19. stol.

1.3	Vývoj českého fejetonu do 60. let 19. stol.

2.	Fejeton Jana Nerudy

2.1

Úvod

2.2

60. léta

2.3

70. léta

2.4

80. léta

Závěr

"ÚVOD
,,Měl strašnou odvahu vzít slova z ulice, nemytá, nečesaná, a učinit z nich posly věčnosti.“ Slova F. X. Šaldy nejen že vyzdvihují význam Nerudy jako autora, ale také vystihují charakter Nerudových fejetonů, kterým bych se chtěl v této seminární práci v kontextu vývoje českého fejetonu věnovat.
Na začátku práce bude mým cílem charakterizovat fejeton jako takový a stručně nastínit jeho historii. V dalších částech bych chtěl stručně nastínit vývoj německého fejetonu, jelikož vývoj české literatury, fejeton nevyjímaje, nebyl pouze izolovaným procesem, ale naopak se nemálo inspiroval v zahraničí, v případě fejetonu především u německy psané literatury. Proto jsem dal přednost fejetonu německému před francouzským, i přesto, že ve Francii fejeton vzniknul. Domnívám se, že přímý vliv u nás měl více ten německý. Dále se pokusím vyobrazit vývoj českého fejetonu od počátků až do doby Nerudovy, přičemž záchytnými body pro mě budou především nejvýznamnější osobnosti, které se na vývoji fejetonu nějak podílely.
Po vyobrazení vývoje českého fejetonu přesunu svou pozornost na Nerudu, který představuje zlomového autora tohoto žánru. Uvedu typické rysy Nerudova fejetonu a pokusím se charakterizovat jednotlivá tvůrčí období, která se od sebe mírně odlišují. Doufám, že jako celek mé pojednání o Nerudovi vysvětlí, čím byla jeho tvorba pro českou publicistiku přelomová a že ukáže vývoj Nerudy jako fejetonisty od šedesátých let devatenáctého století až do jeho smrti o třicet let později.




2
1
1.1
Fejeton je publicistický útvar, který se v západní Evropě (především ve Francii, ze které pocházel), začal vyvíjet již na konci 18. století. Jde o specifický publicistický žánr, který zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale čtenářsky zajímavé téma. ,, Jeho název pochází z francouzského slova feuille – lístek, neboť býval původně umístěn na listu do novin volně vloženém. Později byly fejetony otiskovány na spodní části stránky, pod čarou, odtud pochází dříve používaný český název pro fejeton, podčárník.“ (Maršálek, Vít. Jan Neruda a jeho fejetony, strana 4. Praha, 2017. Seminární práce. Gymnázium Elišky Krásnohorské, Praha.) Typický fejeton je subjektivní, humorný a většinou je gradován do pointy. Bývá graficky oddělen (dříve také ve sloupci, později se ustálilo umístění pod čarou). Nachází na pomezí umělecké literatury a publicistiky, kdy autor píše o běžných, každodenních životních starostech, na které ale nahlíží subjektivně. Stylistická forma bývá lehká, doplněná sarkasmem, ironií a překvapivou pointou. V 19. století, kdy se rozrůstaly intelektuální vrstvy, měl fejeton především nalákat ke koupi novin a zvyšovat jejich náklady.
Pro naši literaturu byl poměrně důležitý vývoj fejetonu německého. Německo bylo samozřejmě oproti Francii o něco pozadu, ale vývoj německého fejetonu v mnoha věcech předznamenával vývoj toho českého, který se začal rozvíjet o něco později, a proto byl oproti německému mírně opožděn.
1.2
V Německu se fejeton rozvíjel od konce 18. století. V roce 1800 začala vycházet první vydání periodických zábavných příloh, které se zaměřovaly především na kulturu a v té samé době vznikla rubrika ,,Gemischte Nachrichten“, která se soustředila na nepolitické zpravodajství a byla jedním ze zárodků fejeonů.1 V první polovině 19.
3
století se pak německý fejeton začal rozvíjet rapidněji. Okolo roku 1920 již byla patrná snaha publicistického textu po kontaktu se čtenářem, užívaly se tištěné soutěže a cykly hádanek. 2 Ve třicátých letech devatenáctého století se již ustálilo oddělování čarou a fejeton kromě političnosti sloužil také cílům německé romantiky. 3 Okolo roku 1960 se již fejeton prosazuje nejen jako styl, ale také jako umělecký žánr. Toto období je hodnoceno jako vrchol německého fejetonu, po němž následoval postupný úpadek. 4
1.3
Počátky ani ne tak českého fejetonu, ale zatím spíše jen nepolitického zpravodajství a beletristických prvků v publicistice, můžeme v Čechách pozorovat již za první fáze národního obrození, konkrétně u Krameria. Ten se ve svých novinách snažil doplňovat politickou žurnalistiku např. zprávami ze soukromí slavných osobností, kuriozitami a ojediněle i beletrizovanými příběhy, nejčastěji líčícími osudy lidí postižených válkou. 5
V průběhu dvacátých let se již v českém tisku začaly objevovat takzvané Smíšené zprávy, které byly zárodkem samostatné kulturní rubriky. Obsahovaly například posudky divadelních, kulturních a literárních děl, cestopisy a byla v nich patrná snaha po subjektivizaci stylu.6 "