Seminarky.cz > Studijní podklady > Výpisky z knih, recenze > > Jan Uwe Rogge: Dětské strachy a úzkosti

Jan Uwe Rogge: Dětské strachy a úzkosti


Kategorie: Psychologie

Typ práce: Výpisky z knih, recenze

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Jedná se o stručný obsah knihy Dětské strachy a úzkosti. Práce souvislým textem informuje, čeho se děti nejvíce bojí, a radí, jak si s tím jako rodič poradit. Kromě strachu jsou zmíněny fobie a role matky jako bodu bezpečí. Důraz je kladen na rozbor strachu z odloučení a jeho různých forem. Zejména strachu jít spát, i strachu ze smrti. Text dále informuje jak děti překonávají strach, i jakou roli hraje strach ve výchově. Závěr se věnuje strachu z médií.

Obsah

1.
Definice slova strach
2.
Z něco mají děti strach, co se na něm podílí
3.
Fobie
4.
Matka jako bezpečná základna „secure base“
5.
Význam cizích lidí pro batole
6.
Strach z odloučení
6.1.
Strach jít spát
6.2.
Strach zapříčiněný rozchodem rodičů
6.3.
Smrt
7.
Strach jako součást života
8.
Jak děti překonávají strach
9.
Dobrovolná touha po strachu
10.
Výchova jako forma strachu
11.
Média

Úryvek

"Německé slovo strach ANGST pochází z latinského ENGE(tíseň) a přídavné jméno ANGUSTUS znamená ENG(úzký, těsný). Děti mají strach z různých věcí – duchové v pokoji, že si pro něj matka nepřijde do školky, ze smrti, když se odřou, mají strach, že zemřou, z bouřky, katastrofy. Také různé příčiny se na strachu podílejí – vztah rodič-dítě (chybí fyzický kontakt, opora, lhostejnost), temperament, věk, zázemí, prostředí, ve kterém žije. Velký podíl na strachu mají také knihy a televize, neboť děti si často představují, že by se různé katastrofy mohly stát jim či jejich blízkým. Rodiče by si také měli dávat pozor na časté formulace typu: „Nejraději bych od všeho utekla“, protože malé dítě si snadno může myslet, že ho chce matka při nejbližší možné situaci opustit. Autorka této knihy se zmiňuje o dvou typech strachu:1,podmíněný výchovou a 2,vývojově podmíněný. Je důležité říci, že strach má ve své vlastní podstatě ochrannou funkci, proto ho dětem neberme, spíše se jim snažme naslouchat, neignorujme je, nedramatizujme ani nezlehčujme jejich strach a nesnažme se je srovnávat, neboť každé dítě je individuum a má svůj vlastní způsob, jak se se strachem vyrovnat. Strach se projevuje např. vykulením očí, hluchotou / nastraženými uši, bolestí břicha, zvracením, husí kůží, červenáním, pocením, vlhkými dlaněmi, změnou funkce vnitřních orgánů, apod.
Fobie je přenesená úzkost. Projevuje se pocity ochromení, bezmocnosti a podněcuje k útěku. Nutí nás něco dělat (mýt si ruce) či nedělat (nejezdit výtahem) a odstraní se pomocí terapie. Je známa např. klaustrofobie (strach z uzavřeného prostoru), agorafobie (z velkých prostor), arachnofobie (z pavouků) a další.
Matka se stává pro dítě již při narození jakousi bezpečnou základnou „secure base“, kde se dítě vrací při obtížných situacích. Není-li v dosahu, vytváří si dítě ochranná opatření „security blankets“, čímž může být např. plyšový méďa. První týdny je pro dítě důležitá potrava, potřeba kontaktu, tepla, bezpečí, cítění rytmu srdce matky. Při ztrátě těchto faktorů dítě pociťuje strach a úzkost. Není důležité množství hraček a polibků jako uklidňující hlas a dobrá reakce na signály dítěte (pláč). Od dvou let se dítě zkouší pohybovat samo a potřebuje mít jistotu, že tam základna stále bude i po jejich návratu. Proto malé dítě často vykukuje na matku zpoza stolu, chce se přesvědčit, že tam základna stále je a ono může objevovat dál.
Od 6.měsíce rozeznávají děti cizí lidi a nejdou ke každému. Pravidla nyní určuje dítě a my bychom je měli respektovat a netlačit na něj větami typu: „Tak jdi už konečně k babičce“, protože i babička neviděná měsíc se nyní zdá být úplně cizí osobou. Dítě si tímto vytváří ochranu, až se setká se situací samo.
Velký strach mají děti z odloučení. Od dvou let se dítě snaží pohybovat samo, jak jsem již řekla, a i toto je pro ně novota. Proto si rády cucají palec a tahají s sebou všude svého plyšového méďu, to je jejich způsob, jak se vyrovnat se strachem. Situace se může opakovat při nástupu do školky či školy a dítě si třeba může znovu začít cucat palec. Nechejme jej tedy, ať si samo zvolí způsob vypořádání se se stresem. Důležité je dítě na odloučení připravit, promluvit si s ním, vzbuzovat důvěru třeba tím, že si ho vyzvedneme včas, zkusit si to na „sucho“, případně si vymyslet nějaký rituál (píseň při cestě do školky). Jeho strach není dobré podceňovat, ale ani jej nijak nedramatizovat. Je zcela normální, že v první fázi odloučení dítě protestuje a pláče, ve další pak propadne zoufalství, apatii a uzavře se do sebe a v poslední pak ani nemá radost při vyzvednutí ze školky a matku odmítá."

Poznámka

Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, Katedra pedagogiky.

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x4b62f610b7f18.zip (13 kB)
Nezabalený formát:
Detske_strachy_uzkosti.doc (42 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse