"7. Některé indikace arteterapie
Arteterapie se hojně využívá u terapie s týranými a zneužívanými dětmi, protože kresba může být u těchto dětí krokem k prolomení bariéry mlčení a traumatického zážitku. Je důležité, aby aretetrapeut v tomto případě důkladně dbal na atmosféru důvěry a jistoty. Dítě by mělo dostat svobodu pro vyjádření svých citů a pomocí kresby by dítě mělo změnit obraz o svém těle.
„K varovným příznakům v kresbách a malbách týraných a zneužívaných dětí patří :
 kresba postavy s nohama od sebe (pocit zranitelnosti)
 těla jsou bez rukou, bez ramen (neschopnost odolávat násilí)
 postavy oblečené v sexy šatech
 tváře s dlouhými řasami
 hlavy bez těl
 těla bez spodních částí – ignorovaná spodní část (odmítnutí genitální oblasti)
 dezorganizace částí těla
 ohraničení, uzavření postavy
 časté použití červené a zelené a jiných kombinací komplementárních barev tam, kde nejsou neobvyklé – červené dveře, okna, červené záclony, déšť…
 umělecký regres kresby
 kruhy, klíny
 srdcovité tvary
 slzy, déšť, kapky“
„V umělecké expresi sexuálně zneužívaných dětí se tajné najednou stává hmatatelným. Děti reflektují svoje trauma, zničí je a snaží se znovu si vystavět nový svět. Tím nevyhnutelně budují a reformují sebe…Je nesmírně důležité neunáhlit se ve vyslovení tak závažného obvinění, jakým nesporně sexuální zneužívání je. Jen dlouhodobé zkušenosti v oboru arteterapie, jimž předchází profesní kvalifikace, jsou zárukou odpovědného přístupu k této problematice. Reálné nebezpečí nesprávné diagnostiky existuje, jeho následky pro rodinu a pro dítě jsou nedozírné.“
Nejatraktivnější oblastí arteterapie je arteterapie s klienty s duševními poruchami. Výtvarný projev duševně nemocných poukazuje na symptomatologii jejich onemocnění. Arteterapie dává duševně nemocným reálný pohled na svou nemoc, pomáhá jim reflektovat své problémy – hněv, depresi, chaos, strach, zoufalství. Pacienti totiž sami nedokážou vysvětlit svůj vlastní hněv, ale když jej namalují, jsou schopni jej alespoň okomentovat. Zvláštní je, že výkresy pacientů s duševní nemocí oscilují mezi dvěma póly, na jednom je výrazově bohatá tvorba, na druhém chudá až prázdná reflexe. Je to jakýsi jejich projev samoty, prázdnoty, odcizení."

Práce byla vytvořena do předmětu s názvem "Úvod do metod práce s klientem"