1.	Význam jazyka ve hře

2.

Hugo

3.	Frazeologie převzatá z komunistické propagandy

4.	Deformace jazyka

"- postavy se přizpůsobují novým situacím, nebojují proti nim, chtějí být jejich součástí, toto přizpůsobení znázorněno jazykovými prostředky
- Hugo - setkává se se skutečností, že fráze je hlavní princip fungování světa, přizpůsobí se tomu, identifikuje se s tím a díky tomu stoupá ve společenském žebříčku, tímto se odcizuje a nakonec úplně ztrácí svou původní identitu, sám se ve frázi ‘ztrácí‘; postupná dekonstrukce jazyka způsobuje dekonstrukci identity hlavní postavy, Hugo přejímá repliky jiných postav: tak nějak lidi, jak říkají lidi u nás doma na Podřipsku: chyť zajíce, ať ho máš! (od Plzáka), Budete-li donekonečna omílat dávno probojovanou pravdu…“ (od Tajemníka, když to říká Hugo, Tajemník s tím nesouhlasí), Hugo (i jazyk) tedy prochází vývojem destrukce, dekonstrukce, dochází u něho ke ztrátě identity (na konci už mluví o Hugovi ve třetí osobě, i při likvidování, i při návštěvě u rodičů)
- z frází jsou jakási schémata, když je jazyk schematický i myšlení schematické, manipulace probíhá přes jazyk k myšlení
- frazeologie převzatá z jazyka komunistické propagandy; dobové narážky – vedle obecnějšího významu i zcela konkrétní a dobový politický společenský rozměr, zřetelně narážky odkazují k společensko-politické realitě, úplná srozumitelnost časově podmíněná, potřeba vlastní zkušenost, nemusím rozumět všem narážkám, např. parafrázován známý Leninův citát (Jaroš myslel na svou budoucnost, a proto se učil a učil a učil), neomezená absolutní vláda úředníků, donášení, sledování všech pracovníků, ‘staří dogmatičtí frázisté’, scéna, kdy se Plzák servilně podbízí Hugovi, oba najednou vytahují své průkazy; vytržení komunistických frází z jejich kontextu a poukázání tak na jejich nesmyslnost ‘buržoazní intelektuál’
- zavádějící prvky propagandy – každý, komu jde upřímně o naši věc, měl by mít jeden až tři protichůdné názory; boj ... (za nový přístup k člověku)
- deformace jazyka je patrná opravdu všude - za zmínku stojí také nesmyslná přísloví Pludka staršího
- u Plzáka i v hovoru Hugo - Ředitel chvílemi obecná čeština, u Plzáka – přiblížit se ‚prostému lidu‘?; slovenština
- graficky - dlouhé pasáže jednoslovných odpovědí, pak naráz nějaká dlouhá slavná řeč
- čas, pořád se opakující scény, mezi kterými uplývá nezměrné množství času"

Práce je psaná v odrážkách.