Obsah 1

1	KOMUNIKACE 2

1.1	Druhy komunikace 3

1.1.1

Verbální komunikace 3

1.1.2

Neverbální komunikace 4

1.2	Pedagogická komunikace 5

1.3	Komunikační platforma v prostředí školy 7

1.4	Jak jednat s rodiči žáků 9

1.4.1

Chyby v komunikaci mezi školou, učitelem a rodičem 10

2	SPOLUPRÁCE RODINY A ŠKOLY 1

2.1	Vztah mezi školou a rodinou žáka 12

2.2	Komunikace školy a učitele s rodiči žáka (typy spolupráce) 13

2.1.1

Formy spolupráce 14

2.2.2

Typologie vztahů rodiny a školy 15

2.3	Jak navázat spolupráci a zapojit rodiče 16

2.3.1

Spolupráce aktivní a pasivní 17

2.3.2

Jak zapojit rodiče 17

2.3.3

Komunikace mezi školou a rodinou 18

3	TYPOLOGIE RODIČŮ 20

3.1	Typologie rodičů z pohledu výchovy dítěte 20

3.1.1

Rodič projevující zájem o své dítě i školu 20

3.1.2

Rodič projevující zájem o své dítě 20

3.1.3

Rodič, u něhož dochází k pochybení některých důležitých úloh 21

3.1.4

Rodič „nezřetelný“, nevykazující žádné problémy, nevyhledávající kontakt se školou 21

3.2	Typologie rodičů podle vztahu ke škole 21

3.2.1

Rodiče podle vztahu ke škole dle Lazarové (1998) 21

3.2.2

Rozdělení rodičů ve vztahu ke škole dle Rabušicové a kol (2004) 22

3.3	Typologie rodičů dle postojů k učiteli 22

3.3.1

Rodič úschovník 22

3.3.2

Rodič dravec 23

3.3.3

Rodič realista 23

3.3.4

Rodič negativista 23

3.3.5

Rodič kooperátor a participient 23

1

"Rodiče mají jistá očekávání od školy, která jsou spojena se vzděláním a výchovou jejich dětí. Významem výchovy a vzdělání na prvních stupních základních škol je vnímán především jako možnost postoupit do druhého stupně a následně na učiliště, střední školy a vysoké školy, kdy jedinci získají patřičné vzdělání a mají pak možnost se dobře uchytit na trhu práce. Někteří rodiče si velice dobře uvědomují, jak důležité je dítě motivovat už od předškolního a primárního věku, jak formovat a rozvíjet vztah k učení, škole a celkově ke vzdělání, které by je mělo doprovázet po celý život. Rodiče proto mají mít právo na veškeré informace týkající se školního prostředí, vývoji a chování jejich dětí, hodnocení, projevu, atd. Mají právo zasahovat do dění ve škole.


2.2 Komunikace školy a učitele s rodiči žáka (typy spolupráce)
Spolupráce rodičů a školy můžeme rozdělit na aktivní a pasivní spolupráci. Pokud rodiče pouze přijímají informace, jedná se o pasivní spolupráci. V tomto případě záleží na tom, jakým způsobem vedeme s rodiči komunikaci a jak je motivujeme k tomu, aby byli aktivnější. Nejlepší dobou pro začátky rozvoje spolupráce bývá začátek školního roku.
Existuje řada efektivních způsobů, které vedou k zapojení rodiny do života ve škole. Užití těchto způsobů je závislé na charakteru a potřebách rodin, na osobnosti učitele atd. Učitel by měl být ten, kdo iniciuje vztahy rodin se školou, vytváří a udržuje je. Formy spolupráce můžeme rozdělit do tří kategorií:
1. Osobní kontakt pedagoga s rodičem dítěte
a. První návštěva ve škole (dny otevřených dveří)
b. Orientační setkání
c. Návštěva pedagoga v rodině
d. Čas příchodu a odchodu dítěte ze školy
e. Telefonické rozhovory
f. Konzultace učitel - rodič - žák
g. Společná setkání (společné schůzky a akce)
h. Vzdělávací akce pro rodiče
2. Písemná forma komunikace a spolupráce pedagoga s rodiči dětí
a. Letáčky, brožury, příručky, webové stránky školy
b. Zpravodaj, třídní nebo školní časopis
c. Neformální zprávy o dítěti i dění ve škole
d. Informační nástěnka pro rodiče
e. Schránka pro návrhy
f. E-mailová služba a sms zprávy
3. Účast rodičů ve třídě či škole
a. Rodič pozorovatel či návštěvník
b. Rodič odborník
c. Rodič asistent
d. Rodič členem rodičovské rady (Krejčová, 2005)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ