1.

Úvod

2.	Počátky léčení

3.	Úroveň lékařství

4.	První zákroky

5.

Závěr

"V této zjitřené době u nás vládne Karel IV. lékařství u nás není zdaleka na tak vysoké úrovni jako v jiných zemích, proto mě zaujal způsob léčení na tuto dobu vážného až smrtelného zranění Karla IV. Stalo se to někdy v roce 1350 a většina obyvatel ani nevěděla, že se slavnému panovníkovi něco stalo. Po pádu z koně leželo na zemi nehybné panovníkovo tělo, po odkrytí jeho přilby se naskytl hrozivý pohled na jeho hlavu. Silná rána údernou zbraní do přilby vyvrátila Karlovu hlavu dozadu a také dolní okraj přilby prudce dopadl na krční páteř a poškodil ji. Zkřivený krk, hluboce zaražená brada a vše zalité v krvi, to byl pohled na nejslavnějšího panovníka českých zemí. Nejdříve Karla IV. odklidili do bezpečí, nechali odtéci krev, aby se neudusil a pak podvázali žíly a cévy. Nejhrozivěji vypadal zkřížený krk, lékaři poznali, že Karel IV. se nehýbe, a tak má zřejmě zraněnou páteř. V této době se používala docela děsivá metoda, jak narovnat páteř - kožená smyčka. V jeho případě se ovšem použít nemohla, protože ji nemohli dát kolem zraněných čelistí. A tak vyzkoušeli ještě hrozivější metodu, místo smyčky použili jeho vlasy, jak rovnali jeho páteř, tak mu je postupně vytrhávali. Další na řadu přišla jeho brada, ale tu museli pouze znehybnit, protože ve 14. století ještě neměli možnost dívat se pod kůži. O tom všem píše ve své kronice florentský kronikář Matteo Villani.
Tyto zákroky trvaly asi tak 2 až 3 hodiny, proto musel být Karel IV. pravděpodobně umrtven „uspávacími houbami“, i když v jeho době byli lidé na bolest více zvyklí než jsme my dnes. Byly to napuštěné opiáty v kombinaci s bylinami (mandragora a bolehlav). Panovník přežil prvních kritických 10 dnů, po dvou týdnech mu byly vyndány stehy a do šesti týdnů se vyléčily i čelisti. Další problém však nastal v tom, že se Karel IV. nemohl hýbat. Jediné, co pro něj mohli udělat bylo, že měnili neustále jeho polohu, aby nevznikaly proleženiny. Hýbali s jeho končetinami, aby svaly úplně neodumřely. Občas ho mohli posadit. Největší pokrok byl, když Karel IV. mohl pohnout prstem nebo se mohl postavit na pár minut na nohy. Pak teprve přišly pokusy o první krůčky. K obnovení králova zdraví používali i dechová cvičení, masáže či cvičení ve vodní lázni. I tak návrat do života trval panovníkovi několik měsíců.
Nevím, čím to je, že i v této době se mohlo podařit něco tak na svou dobu dokonalého. Bylo to snad tím, že Karel IV. měl okolo sebe výborné lékaře profesionály, ale také tím, že měl i atletickou postavou a velikou vnitřní sílu a kázeň. Jediné, co mu po vážném zraněním zbylo, bylo poškození páteře. Po celý zbytek život měl zvláštně položenou hlavu, místo nahoru z páteře hlava „vyrůstala“ jakoby směrem dopředu do levé strany. Ale přece jenom je ještě jedna „památka“ , která mu zbyla. Kronikář Villani uvádí, že následky mohly přetrvat ještě déle, protože bývalo zvykem panovníka „ držet při audiencích v ruce vrbové proutky a nožík a pro své potěšení si pečlivě něco vyřezávat“. To svědčí o snaze o obnovení a neustálé procvičování malých drobných svalů, ochrnutých po úrazu páteře.
Proto si myslím, že středověká doba nebyla jen dobou mastičkářů, šarlatánů
a lazebníků. Byla to také doba, ve které se žilo mnoho učených lékařů, kteří museli umět využívat „pomůcky a nástroje“ své doby, museli se přizpůsobit své době. Kdyby jen mohli zjistit, co je možné používat dnes... Jen neměli takovou možnost projevovat své názory a myšlenky kvůli církvi, která považovala mnoho lékařských zákroků dnes normálně prováděných za nemorální a neodpovídající tehdejším zvyklostem. Aspoň toto tajemné uzdravení Karla IV. mě přesvědčilo o tom, že lékaři byli již tehdy velmi vzdělaní a dokázali vyléčit těžká zranění."

Práce obsahuje obraz a schéma. Čistého textu v práci jsou cca 2 strany.