"Na našem knižním trhu nalezneme nepřeberné množství titulů, které se snaží pomoci dobře míněnými radami k úspěšnému projevu. Je to zcela přirozenou reakcí na stále větší potřebu prosadit své schopnosti, záměry, na nutnost vyniknout mezi širokou konkurencí. O něco podobného se snaží i titul od Marie Maříkové, nazvaný jednoduše Rétorika, s podtitulem Manuál komunikačních dovedností.
Autorka své dílo rozdělila do dvou větších částí. K nim pak připojila nemalou sekci příloh, rozdělených na další tři menší podsekce. Celá kniha je propletena pro odlehčení různými citáty, které nějakým způsobem narážejí na problematiku rétoriky.
Počátek první části knihy je zaměřen na historii rétoriky. Velmi stručně shrnuje vývoj mluveného projevu, který sleduje od 5. stol. př. n. l. v Řecku až do 20. století. Při popisu dějin se také snaží osvětlit původ a význam některých rétorických pojmů, z nichž některé se používají i dodnes. Například běžně používaný pojem epilog pochází ze slova epilogos, nebo také peropatio, conclusio, tedy závěr, shrnutí řeči a jako součást členění řeči jej začal používat Teodoros z Byzantia na konci 5. stol. př. n. l.
Dále v této části zabředává do oblasti biologie a vysvětluje, jakým způsobem vzniká hlas. Sice se tomuto tématu věnuje pouze asi na dvou stránkách, nicméně i přesto přináší neznalému čtenáři jistě nové informace. Naopak poměrně dost obsáhle rozebírá dělení hlásek podle artikulace. Zejména dělení souhlásek je velmi složité. Pro logopeda je určitě znalost této problematiky podstatná, ale běžný čtenář se po chvíli ve složitém dělení ztratí.
Následně objevíme kapitolku věnovanou správnému dýchání. Opět autorka nejdříve vychází z biologie a popisuje, jaké jsou rozdíly mezi dýcháním břišním a žeberním. Tady se poprvé setkáme s praktickými cvičeními pro čtenáře. Celkem pět cvičení má pomoci čtenáři ke správnému dýchání, které ho nebude rušit od úspěšného projevu, tedy aby uprostřed svého proslovu na nevhodných místech nelapal po dechu a podobně. Navazuje dalšími cvičeními, a to na „rozeznívání masky“. Tedy přípravou hlasivek a rezonančních dutin. Nechybí rada, jak se vhodně starat o svůj hlas odříkáním si požitků jako je kouření, alkohol, ale i například ledové nápoje nebo naopak vařící čaje. Alespoň ale autorka uvádí jeden zajímavý recept na „učitelský čaj“, který by měl naopak zdraví hlasivek prospět.
Dále se dočteme o správné výslovnosti (neboli ortoepii) českých, přejatých i cizích slov. U českých slov autorka uvádí několik možných špatných způsobů artikulace a všechny doplňuje množstvím příkladů. Ovšem všechny zde zmíněné chybné artikulace vycházejí většinou z lidské pohodlnosti, tedy z nedbalosti o správnou výslovnost a ze snahy o co nejrychlejší sdělení informace. Například že předtucha je často vyslovována jako přetucha, šest jako šes nebo klenba jako klemba a podobně. Nezmiňuje se tedy o defektech ve výslovnosti způsobených nářečím – dialektem. V tomto směru odkazuje pouze na odbornou literaturu. "