"Dalším rozdílem je identifikace osob při jednáním. V mediačním procesu jsou si osoby většinou vzájemně známy. Vědí, koho se problém týká a s kým se budou při mediaci stýkat. K facilitaci se účastníci vybírají na základě analýzy cílů jednání a účastníci se nemusí znát a nemuseli se ani nikdy setkat. Počet účastníků v procesu facilitace je několik desítek, naopak mediace je komornější záležitostí. Výrazně se liší práce facilitátora a mediátora se skupinou. Facilitátor využívá mnohých kreativních technik (brainstorming, aj.), které jsou později prezentovány v rámci celého fóra. Mediátor musí dbát posilování důvěry mezi stranami a často jedná s každou spornou stranou zvlášť. Svým jednáním se snaží zmírnit negativní emoce a zahrnuje pouze přímé účastníky a jejich právní zástupce (Potočková, 2013). V praxi se část setkáme s termínem facilitativní mediace. Jedná se o základní směr mediace, v němž mediátor pomáhá stranám efektivně komunikovat. Náhledy a postoje stran nehodnotí, soustředí pozornost na potřeby a zájmy stran, pomáhá stranám formulovat dohodu. Tato metoda byla formulována v sedmdesátých letech 20. století, postupně byla metodicky ukotvena a v současnosti je využívána ve všech oblastech společenského života při řešení konfliktů mimosoudní cestou (Šišková, 2012). 2.3 Principy a cíle mediace Jelikož východiska mediace vycházejí z několika vědních oborů (zejména psychologie, sociologie, sociální práce, poradenství, právo, teorii řízení, matematika), je obtížné najít společné univerzální principy, ze kterých jednotlivá pojetí mediace vycházejí. Přesto vzniklo několik základních tezí a těmi jsou: dobrovolnost, důvěrnost a důvěra, změna soupeření na spolupráci, orientace na budoucnost, pochopení odlišností, alternativy, nestrannost a zodpovědnost (Holá, 2003).
~ 5 ~
Dobrovolnost obou stran k mediaci tvoří základní stavební kámen úspěchu. První dohodou mezi stranami se stává dohoda, že se zúčastní mediace, což tvoří prvotní pozitivní kooperaci. Pro všechny účastníky mediace, včetně mediátora, platí zachování důvěrnosti. Ta může být podmíněna ústní nebo písemnou dohodou, týká se hlavně stavu, kdy by proces přešel v soudní spor, kde je odhalení informací z mediačního procesu nežádoucí (Holá, 2003). V souvislosti s řešením konfliktů jsou extrémním řešením kooperace (spolupráce) a kompetice (soupeření). Změna kompetice v kooperaci je žádoucím výsledkem procesu mediace. Motivací ke kooperaci může být závislost lidí na stejném cíli, tím bývá spravedlivé rozdělení hodnot (Holá, 2003)."